Nejsem právník a nedokážu posoudit, jestli pražský soud rozhodl správně nebo ne, když dnes zrušil rozhodnutí o rozpuštění mladých komunistů. Jako občan mam ale obavy.
http://dekomunizace.cz
Samozřejmě se nebojím Komunistického svazu mládeže (KSM) ani jim podobných skupinek pomatenců. Jsou stejně tak směšní, jako jsou neškodní. Jde jen o partu několika vychytralých lidí, kteří pod fasádou z pseudohumanistických myšlenek zneužívají tlupu nevzdělanců a závistivých primitivů a současně pro své postarší soudruhy testují, co všechno ještě demokracie snese. Neškodní, alespoň prozatím ...
Z čeho mám skutečně strach, to jsou sebedestruktivní sklony demokracie, která se zřejmě nedokáže bránit ani tak neskrývanému nepřátelství, jaké představuje právě KSM. Ten si na své webové stránky v klidu umístí svůj program oslavující "socialistickou demokracii" (krycí název pro lidovou demokracii a tedy všem dobře známou komunistickou totalitu) a současně se hlasitě domáhá svých demokratických práv u soudu. Komunisti tak vlastně s úsměvem říkají: "Milá demokracie, potřebujeme, abys nám pomohla, protože bez tvé pomoci tě asi nedokážeme zničit." A co na to demokracie? S vážnou tváří odpovídá: "Pomůžu, jak jen budu moci."
Je ostudné, že demokracie brání spolek, na jehož stránkách se to hemží srpy a kladivy (bolševický ekvivalent hákového kříže), vyzývá se k revoluci a k boji proti soukromému vlastnictví, a kde se Kuba a Venezuela vydávají za vzory. Ve světle této absurdity je ovšem logické, proč se demokracie za dvacet let nedokázala vypořádat ani se stranou, která ji předtím čtyřicet let systematicky pošlapávala.
