Tuhle mi přišla holka ze školy a hned ve dveřích mi sdělovala, že místo vyučování byli v kostele. Že se tam hrálo divadlo. Konečně! Aktivní učitelé zpestří dětem vyučování! Děti budou rády, že se nemusí nudit ve školní lavici. Zato v kostelní. Lavice jako lavice. Vem to čert. Nakonec děti se jinam na exkurzi nedostanou. Třeba do pivovaru, do opravdového divadla nebo kina, do ZOO, prostě někam jinam. Zprostředkovat takovéto náročné akce je snad velice obtížné a taky nejsou peníze. Tak alepsoň velebníčkovo divadlo přijde vhod.
"A o čem?" ptám se.
"Já vlastně ani nevím, byla to nuda, sedět v kostele" odvětila holka. Vlatně ne holka, to by mi zase nějaký diskutér mohl vytknout, ale děvče, "měli jsme mávat palmovým listím. Ani nevím proč. No pak něco říkali o Kristovi, já nevím." Snad mohli učitelé trochu zapracovat a vysvětlit účel návštěvy v kostele.
Víc jsem z ní nedostala. Neměla zájem mě dál informovat. Šla si po svém.
Dítě jedno zatracené, jak to že si z takového kulturního zážitku nezapamatovalo víc! Vždyť se jedná o tradice! Asi bude hlupák, stejně tak jako její tupá a zabedněná matka. Proto dobře, že zase brzy se školou do toho kostela půjdou. Pro zpestření vyučování. Pro rozšíření obzorů. Sice se nebude třeba právě hrát divadlo, ale velebníček přijde zajisté na jiné aktivity, jak dítka zabavit a osvítit. Proutek se musí ohýbat ještě mladý. Ostatně, do kostela chodí se školou dost často. To zřejmě proto, aby i děti mdlého rozumu pochopily, o co tu vlastně kráčí. Aby i jejich rodiče mdlého rozumu, kulturní, nic nechápající barbarové, pochopili, jak se mají k celé té věci stavět. Na závěr školního roku jim pak ještě velebníček přednese kázání proložené rádoby vtipnými připomínkami, požehná, aby si děti užily prázdnin, zazpívají si k tomu nějaké ty žalmy a je to. To by v tom byl čert, aby i po devítí letech docházky semínko nakonec nepadlo na úrodnou půdu. Opakovat, opakovat.
A komu se to nelíbí, ať si koupí letenku do Prahy. A komu se to nelíbí v Praze, ať si koupí letenku kdovíkam. Nejradši do pekel. Protože kdo není s námi, je proti nám.
Z novin se mi dostalo vysvětlení.
Dnešní děti prý že nevědí, proč se velikonoce vlastně slaví, nechal se slyšet místní velebníček. Velikonoce přece nejsou jen malovaná vejce a velikonoční zajíci. Proto uspořádala církevní obec v čeles panem farářem divadlo v kostele. Aby se děti poučily o smyslu velikonoc. Církvení obec, ne angažovaní učitelé. Alespoň že ti tam ty děti dovedli, když už se jinak nepodíleli na přípravách kulturního zážitku.
Co takhle vážení, připravit s dětmi vlastní divadlo o velikonocích ve škole? Jenže to by dalo moc práce. Už jen takový problém, jak obsadit role, vyrobit kulisy a kostými, natrénovat s dětmi repliky a všechno to kolem, co příprava divadla obnáší. Z toho by se děti nelíp poučily nejen o tradicích, získaly by i spoustu jiných vědomostí a praktických zkušeností, nemyslíte? Bez toho, aby jim někdo mával před nosem Biblí. Zajité by i ti zaručení tupci dokázali pak doma vypravovat, o čem to divadlo vlastně bylo. Určitě by je to zaujalo víc než sedět jak placky v lavicích. Takhle si velebníček hrál na pána boha sám. Zřejmě ani ne moc dobře, když nezaujal. No jak by nakonec mohl, když má co do činění s bandou hlupců.
Představení by děti pak určitě s vervou jim vlastní s radostí a pýchou předvedly svým rodičům a příbuzným. S sebou domů by třeba dostaly sáček semínek, aby jejich zasetím stvořily nový život.
Moje dcera si z kostela a celého představení odnesla jen matnou vzpomínku na mávání jakýmsi palmovým listím za jakýmsi účelem. Ostatní vypustila z mysli. A nejen ona, nýbrž i mnoho jiných "nebystrých" dětí. Jestli to nebude tím, že už po šesti letech pravidelných návětěv má v celé věci jasno. Opakovat. Opakovat.
Ne, vlastně jak by mohla, je mdlého rozumu stejně jako její matka.
Napadá mě otázka. Jak je možné, že v dnešní době se v době školního vyučování tahají děti do kostela? Tady se nejedná jen o divadlo a velikonoční tradice. Tady jde o mnohem víc.
Kostel je už několik let odloučen od státu. Jak to, že kostel není odloučen také od školy. Škola je státní zřízení. Školní docházka je povinná. Chození do kostela v době školní docházky také?
Každý má právo na vlastní víru a náboženství. Kdo k tomu potřebuje kostel, ať si do něho chodí. Ve svém volném čase. Je to jeho volba, jeho dobrovolné rozhodnutí. Dětí se ale nikdo nezeptal. Ani jejich rodičů. Do kostela šly přeci v době vyučování.
Závěrem pak na adresu všech těch vševědoucích diskutérů, kteří se schovávají za své alias jako dítě za máminou sukní, kteří si hrají na rádoby chytráky, psychology a odborníky přes ledascos, všude byli, všechno vědí, všechno umí, tolerují jen své vlastní názory a považují je za pravdu světa, rejpou do všeho a všech, co se s nimi neztotožňují, rozpoutávají irelevantní diskuse vybudované na podivných dedukcích, diskuse plné urážek a nadávek místo argumentů. Diskuse vybudované na špatně pochopeném obsahu a významu textu, o skrytém smyslu už ani nemluvě.
Na adresu všech takových brouků Pytlíků- proberte se. Zkuste místo rytí vytvořit něco pozitivního.
A vlezte mi, s odpustěním, na záda.
Kolik z vás, ukřivděných, ukřičených, intelektuálních diskutérů, vezme na velikonoce své děti do kostela, aby jim tam, přímo na místě, v historické budově, vysvětlil tradici velikonoc? Že velikonoce nejsou jen zajíci a malovaná vejce? Svátky jara? Doufám, že všichni. Přece nejste tak chabého rozumu jako já. Ale o tom vlastně ani tento a ani předchozí článek nebyl.
Všem ostatím děkuji za projevený zájem.
