Praha - matka měst a snad už i kapsářů?

Jak to dneska vlastně v Praze chodí, kladla jsem si otázku coby starostlivá matka před dceřiným plánovaným odjezdem na pražská studia. I rozhodila jsem vyzvědačské sítě a vyzpovídala veškeré  mé známé a kamarády, kteří měli s matičkou Prahou v posledních letech co do činění.

To, co mi zasvěcení sdělili, mně neudělalo vůbec radost. Spíš mě poměrně vyděsilo. Snad až takhle ne, určitě přehánějí, utěšovala jsem se a nevěřila. Spíš nechtěla uvěřit.

V Praze se strašlivě krade, bylo první a velice důrazné varování, kterého se mi dostalo a na kterém se všichni svorně shodli. Hlavně ať to holce politicky vysvětlím, aby si dala pozor. Krade se všude, ale hlavně tam, kde je mumraj a nával. V tramvaji, v metru obzvlášť a na turistických zonách o to víc. Tašku ochraňovat jako oko v hlavě a držet ji jako helveckou víru po křídlem a nebo nejraději  na břichu. Kapsáři jsou zdatní profíci a z tašky vyfouknou bleskově a nepozorovaně ledasco přímo před nosem. Ani baťoh na zádech není jistý. Zip je lehkou překážkou a drahá kalkulačka, foťák či jiná cennost je fuč natotata. Nejlíp věci zastrkávat ještě do vnitřní kapsy s dalším zipem

Hlavně ať nechodi po Praze ve večerních hodinách sama. Nejenže se krade, ale taktéž přepadává. Vždycky ať chodí přinejmenším ve dvou a nebo nejraději celá banda. Sama v žádném případě ne! A kdyby náhodou zůstala někde sama, tak ať si vezme taxíka. Ale ne kdejakého, bacha na ně. Můžou si napočítat nekřesťanskou taxu a nebo se staly i případy, že zákazníka odvezli na opuštěné místo a tam ho přepadli a okradli. Jak poznat poctivého taxíkáře od zmetka dříve než je pozdě?

A do metra večer ať ji vůbec nenapadne lézt. Ještě tak ve dne, ale v noci nepřipadá v úvahu. Někteří bezdomovci jsou vlezlí a neodbytní, potloukají se tam lecjaká individua a obtěžují i za dne, natož pak v noci.

A já si naivně myslela, že dcera jede do Prahy a ne na divoký západ.

Řádně vyděšena jsem se pak o nabytá fakta s dcerou podělila. Důrazně a stále dokola. Asi jsem to opravdu přeháněla, já vím, dcera je vlastně dospělá ženská, žádné dítě, ale přece jen je život v Praze poněkud odlišný než ten, na který byla zvyklá tady ve Švédsku. Tím ovšem nechci tvrdit, že ve Švédsku se nekrade a nepřepadává. I tady se dějí věci. I tady je spousta grázlů.

Hned při první cestě metrem se na dceru nalapil jakýsi chlípak. I když poloprázdno, zavěsil se na tyč těsně vedle ní a funěl jí do zátylku. Přesunula se rychlostí blesku hodně daleko. Chlípák se pak otočil ke stěně a něco kutil v kalhotech. Ještě že tak a ne jinak.

Po pár týdnech jí někdo ukradl z kabelky zavěšené systémem přes rameno - přes zadnici mobil a foťák. Ještě že peněženku měla v kabelce zastrčenou ve vnitřní kapse na zip. Jinak by přišla i o ni. Nevěřila, že kabelku na zadnici neuhlídá. Teď už jo. Hořce nabytá zkušenost. Přesvědčila se tak, že doporučovaný způsob - přes rameno přes bránici  bude přece jen jistější a mnohem přehlednější.

Krádež ohásila na policii a navázala tak s nimi první kontakt.

Od té doby byla na policii už šestkrát. Ne coby osoba sama okradená, tak stupidní není, aby si nedávala větší pozor, ale coby překladatelka zahraničním studentům. kteří okradeni za bílého dne přišli tu o drahou videokameru, v tramvaji o peněženku, tu jinému ukradli peníze z peněženky přímo před nosem atd. atd. Lehké, naivní oběti pražských vynalézavých a zručných kapsářů.

Studentíci angličtinu ovládají, ovšem pražská policie zatím ne. A protože v Praze je zlodějů a zahraničních okradených studentíků dost a dost, anglicky mluvících policistů zato jako šafránu, možná by stálo za to si na překladatelství pro místní policii založit kvetoucí živnost. Jen tak na okraj, šafrán letos prý opět velice podražil, pravila hlasatelka s vážnou tváří ve večerních televizních novinách. Příčinou zdražení o celých 30% je neúroda v Iránu. Nebo to byl Irák? Ale to sem už vlastně ani nepatří.

Nechci tu tvrdit, že se krade jen v Praze a nikde jinde. Krade se všude, někde víc a někde míň. Smutné na tom je ale to, že existence s nenechavými dlouhými prsty a bez morálních zábran se množí jak ty krysy v kanálech. Je jich stále víc a víc, jsou čím dál tím víc drzejší, neodbytnější a sprostší. Řádí si jak se jim zlíbí a zákonům se vychechtávají. Vědí, že na ně stejně nemůžou.

... škoda přeškoda, že krysař z Hammelnu zmizel kdysi dávno se svou píšťalkou a zástupem omámených krys kdesi v nenávratnu...