Osudné zpoždění.

Chystal se na cestu. Nechtělo se mu. Jako by tušil...

portalmorski.pl

Usedl do auta a vyjel. Za první zatáčkou však auto otočil a vrátil se. Ne, nic nezapomněl, jen se chtěl ještě jednou rozloučit. Nikdy dříve to tak neudělal.

Ještě jednu pusu a obejmutí. Tak šťastnou cestu. Manželka, dcerka a babička stály u okna a dívaly se za odjíždějícím autem. Holčička tátovi mávala, i když ji už nemohl vidět. Ani ona jeho. Auto zmizelo za zatáčkou.

"A zase samy," povzdechla si.

Vzal tuhle cestu za kamaráda, který potřeboval volno kvůli jakémusi srazu. Nakonec jedna cesta navíc přišla skoro vhod. Peníze se budou hodit. Až se vrátí, čeká na něho a na manželku zasloužená dovolená na lyžích v Aspenu. Objednaná cesta odčerpala z konta téměř veškeré úspory. Ale co, peníze budou a my nebudem.

Tuhle štreku znal skoro zpaměti. Už spousty let. Stále stejná, sem tam s malými obměnami. Jen času bylo stále míň, tempo stále vyšší. Dodávky musely být na místě v termínu a ty jeď jak umíš, hlavně abys tam byl zavčas. Jinak bude zle. V Rakousku vyložil náklad a vracel se zpátky. Ještě se zastavit ve městě, kamarád má v mražáku přichystanou hovězí svíčkovou. Zdržoval ho, aby zůstal, že si spolu dají večer pivko a že pojede až ráno. Kolikrát se už nechal takhle zlákat, ale tentokrát se nenechal přemluvit. Musel ještě k tchýni pro jakési věci, které měl s sebou odvézt. Na rohu ulice na něj volal známý a proč že má dneska tolik naspěch. Ani se s ním nezastavil na kus řeči, jen mu zamával. 

Spěchal, aby stihnul loď. Už takhle měl času pomálu. Snad nebude na celnici fronta.

Do Swinoujscie přijel pozdě. Trajekt právě odplouval. Zatracená smůla. Čekat na další skoro až do půlnoci. Chybělo jen pár minut.

To ještě nikdo nevěděl, že budou osudové.

Vítr nabíral na síle. Když najížděl po rampě do útrob lodi, už dosahoval rychlosti pořádné vichřice. Zaparkoval, zamknul náklaďák a šel po schodech nahoru do restaurace, kde se všichni řidiči obvykle scházeli. Dneska to bude pořádně houpat.

Vichřice se během noci změnila v orkán.

Trajekt Jan Heweliusz s nákladem kamionů, železničních vagonů, 34 cestujícími a 29 členy posádky do švédského Ystadu nikdy nedoplul. Tu strašlivou noc 14.1.1993 přišlo o život 54 lidí. Katastrofu přežilo jen 9 členů posádky, žádný z cestujících. Příčina katastrofy není dodnes objasněna.

Ráno se doma probudila nic nevědoucí manželka, aby vypravila čtyřletou dcerku do školky...