Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem si chodila kupovat cigarety do trafiky na rohu, karton za 250 korun. Byly tam nejlevnější.
Prodavačka položila karton cíg na pult a namačkala do kasy částu 250 kaček. Vytáhla jsem z peněženky pětistovku a podávala ji prodavačce. Ta jen koukla, kolik jí dávám, bankovku si ode mě ale nevzala a místo toho začala počítat, kolik mi má dát nazpátek. Dospěla k sumě 250, což bylo správně, když tu zazvonil telefon. Prodavačka přede mě položila oněch 250 korun, něco zamumlala a šla k telefonu.
Stála jsem tam s mojí pětistovkou v ruce, 250 korunami nazpátek a kartonem cigaret úplně sama. Telefon měli za plentou v přilehlé místnosti. Prodavačka se tam rozhovořila v jakési mně neznámé řeči a vypadalo to, že na dlouho. Na mě úplně zapoměla.
A teď se mi naskytlo dilema. Sebrat vše a odejít? Terno. Cigarety zadarmo a k tomu ještě výdělek. A nebo trpělivě počkat, až se vykecá a tu pětistovku jí dát?
Tenkrát jsem počkala. Dneska si říkám, že jsem měla jít. Ani nepoděkovala.
Když se seknu já v můj neprospěch, ještě se mi nestalo, že by mě někdo z mých zákazníků upozornil, heleď, vracíš mi o dvacku víc a nebo zapoměla jsi markovat jedno triko. Ovšem jakmile udělám chybu v neprospěch zákazníka, hnedle je to na tapetě. Je mi pak trapně a připadám si jak nějaký podvodník. I když chybovati jest lidské.
Tak opravdu nevím. Jsem jen poctivec a nebo že by spíš blbec? Asi obojí. Poctivý blbec.
