Jsem poctivec a nebo že by spíš blbec?

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem si chodila kupovat cigarety do trafiky na rohu, karton za 250 korun. Byly tam nejlevnější.

Prodavačka položila karton cíg na pult a namačkala do kasy částu 250 kaček. Vytáhla jsem z peněženky pětistovku a podávala ji prodavačce. Ta jen koukla, kolik jí dávám, bankovku si ode mě ale nevzala a místo toho začala počítat, kolik mi má dát nazpátek. Dospěla k sumě 250, což bylo správně, když tu zazvonil telefon. Prodavačka přede mě položila oněch 250 korun, něco zamumlala a šla k telefonu.

Stála jsem tam s mojí pětistovkou v ruce, 250 korunami nazpátek a kartonem cigaret úplně sama. Telefon měli za plentou v přilehlé místnosti. Prodavačka se tam rozhovořila v jakési mně neznámé řeči a vypadalo to, že na dlouho. Na mě úplně zapoměla.

A teď se mi naskytlo dilema. Sebrat vše a odejít? Terno. Cigarety zadarmo a k tomu ještě výdělek. A nebo trpělivě počkat, až se vykecá a tu pětistovku jí dát? 

Tenkrát jsem počkala. Dneska si říkám, že jsem měla jít. Ani nepoděkovala.

Když se seknu já v můj neprospěch, ještě se mi nestalo, že by mě někdo z mých  zákazníků  upozornil, heleď, vracíš mi o dvacku víc  a nebo zapoměla jsi markovat jedno triko. Ovšem jakmile udělám chybu v neprospěch zákazníka, hnedle je to na tapetě. Je mi pak trapně a připadám si jak nějaký podvodník. I když chybovati jest lidské.

Tak opravdu nevím. Jsem jen poctivec a nebo že by spíš blbec? Asi obojí. Poctivý blbec.