"Mamí, pojď se honem podívat!" volala dcera z obýváku. V rozzářeném okně v prvním patře naproti přes ulici se odehrávalo pro ni velice zajímavé představení.
Okno je přes den slepé. Skrz matné sklo není dovnitř vidět. A řekla bych, že ani zevnitř není vidět ven. Falešná jistota. Ale jak se setmí a někdo v místnosti rozsvítí, tohle matné sklo vytváří ideální podmínky pro stínové divadlo. O to hůř, že vede do koupelny s vanou přímo pod oknem. A jelikož se nájemnice nekoupe, ale sprchuje, stojí ve vaně právě před oknem a v okně se rýsuje celá její štíhlá siluetka jak na dlani.
Dcera tuto skutečnost právě odhalila a fascinovaně sledovala očistu neznámé sousedky odnaproti. Namydlit, našamponovat vlasy, osprchnout, oholit nožky, pak i jiné ochlupené partie, znovu osprchnout...
Divadlo bylo viditelné široko daleko nejen z našeho okna, ale i pro všechny kolemjdoucí na ulici. Představení by se dalo nazvat "Jak o své tělo pod sprchou pečovati". Zabralo řádnou chvíli, neb slečna nebyla žádná špindíra a pečlivě dbala o svoji čistotua zevnějšek. Každý den v podvečer stejnou procedura opakovala.
Bylo mi oné holčiny tak nějak líto. Nevědomky se vystavuje na obdiv kolemjdoucích. Trapas jak vyšitý. Kdyby o tom věděla, určitě by jí to jedno nebylo. Jenže ona neví. Možná tak líp. Měla jsem sto chutí zazvonit u dveří jejího bytu a všechno jí říci. A nebo alespoň vhodit do schránky malé upozornění. Můj muž byl ovšem zcela jiného názoru. Nemám se prý do ničeho míchat, to se nedělá. Ne, opravdu je lepší chodit kolem horké kaše, než si namočit čumák. Že by se mu představení zamlouvalo?
Dceřin zájem sledovat okno naproti časem ochabnul. Když tu jeden večer najednou nadšeně volá:" Mamí, pojď se podívat, máme nového souseda!" A skutečně. V okně se jako na dlani rýsovala atletická silueta mladého muže. Dcera v předpubertálním věku zbystřila o to víc. Naskytla se jí nevídaná možnost odhalit taje mužské hygieny. I když jen ve stínohře, i tak cenná informace. Obzvláště pak proces očetření aparátku jí přišel velice pikantní. To bylo hihňání a hurónského smíchu. Mladík sprchování nevěnoval tolik času, představení byla krátká a ne tak častá.
Teď ale pro změnu měl starosti můj muž. Prý by se tomu klukovi mělo nějak dát najevo, že na něj při sprchování je vidět. Vždyť je to trapné. Jak známo, na stejnou věc lze mít různé názory. Mně to trapné najednou nepřišlo.
Časem se však celá zapeklitá věc vyřešlila sama od sebe. Jak se ukázalo, onen mladík byl kamarád syna mého muže. Kluci se domluvili a dneska je na okně koupelny žaluzie.
A taky konec představení.
