Dnes jsem s jedním kamarádem řešil problém jiného, co prošel léčebnou návykových závislostí a potýká se s recidivou. Mezi řečí jsem zmínil definice alkoholismu a jeho to upoutalo a požádal mne jestli bych mu je neposlal písemně.
Slíbil jsem a při sledování hokeje a popíjení krátkého suchého bílého, které mi zpříjemňuje večery před tím, než si k případné tvorbě kolem půlnoci, dám jednu či dvě štamprdličky domácí slivovice, hruškovice či meruňkovice, abych nalákal můzy. Skvěle to funguje. Pokud nemám tyto lahody, funguje i whisky či vodka nebo fernet. Když si naleju whisky, vždy v duchu připiju panu herci Vinkláři, který se kdysi vyjádřil v tom smyslu, že mu nějaký doktor řekl, že kdo si denně nedá aspoň jednu sklenku whisky, páchá dobrovolně sebevraždu.
Alkohol je metla lidstva, jsem též kdysi slyšel a jsem vnitřně rozpolcen, protože z jedné strany vím že je to pravda, ale z druhé strany si uvědomuji že požívá celý svět a nikdo se tím nezabývá ani z desetiny tak jako drogami či globálním oteplováním.
Jak jsem zjistil že jsem alkoholik.
Chodil jsem s jednou úžasnou dámou která měla tu zvláštní vlastnost, že nikdy nepožila alkohol. Byla báječná i v tom smyslu, že když byla v naší společnosti normálních lidí, co k večeři popíjeli šampaňské, sekt či klidná vína, s naší vzrůstající náladou jako by se i ona uvolňovala a neprudila trapnou střízlivostí.
Jednou mi při nějaké výměně názorů řekla že jsem alkoholik. Jasně že jsem se naštval. Odmítám jakékoli závislosti na čemkoli a tvrdím že dokážu ovládat nejen emoce ale i potřeby a to mne činí svobodným.
“Klidně nemusím několik dní pít a jsem úplně v pohodě, tak ne..r!” Obořil jsem se na ní.
“Jsme spolu dva roky a řekni mi den kdy jsi neměl sklenici vína nebo pivo?” Vypálila těžký kalibr, já se zamyslel a nemohl si vzpomenout, tak jsem naštvaně mlčel.
Počkej já ti ukážu, teď si tři dny nedám nic a uvidíš kdo má pravdu!” Dumal jsem zarytě a odhodlaně.
Druhý den jsme měli služební oběd s významným obchodním partnerem.
Aperitivy se perlily ozdobené citrony a olivami, k hlavnímu chodu bylo Chardonnay a Chianti, ale já se držel a se zkřivenou hubou popíjel matoni. Bylo to peklo ale vydržel jsem.
Večer jsem měl tenis a saunu po které jsme chodili na milovanou česněčku s plzní v nafrapované píšťale. Kluci v restauraci mi vyšli vstříc a udělali mi citronádu z čerstvých citronů. Byla skvělá ale ta kombinace debilní. Česnečka a citronáda? Fuj, ale vydržel jsem i to!
Pak jsem se krásně unaven doplazil domů a uvelebil se v sedačce proti televizi. Chvíli jsem si hověl a pak si uvědomil, že v ruce trčící do prostoru v navyklé poloze něco chybí. Dám jí hrnek s čajem, Colu nebo matonku? Otřásl jsem se odporem a poznáním že jsem prohrál. Bez sklenky červeného na závěr podzimního dne by byl život suchý a nanicovatý.
“H..no!” Zařval jsem po vzoru žrouta ze Slavností sněženek když na něj přišly krásné hlady a místo abych šel do spíže a uřízl si kus salámu, nalil jsem si do bachratky červené hezky po bříško.
Když jsem se napil, rozvila se mi v ústech milovaná a plná chuť Cabernetu, zhořklá panikou poznání.
“Jsi alkoholik idiote, Markéta má pravdu!”
Jsi úplně nejhorší alkoholik co existuje, protože dle definice Jacka Londona z jeho knihy “Démon alkohol”, která přispěla k zavedení prohibice v Americe, je alkoholik ten kdo pije sám.
Dlouho mne ta myšlenka trápila až mi jeden opravdový alkoholik, který si běžně dával k obědu tři dvojité becherovky, poté co prošel léčebnou a stal se z něj expert, otevřel oči.
“Ale ty jsi románský alkoholik. To je definice těch co požívají alkohol na denní bázi, ale neožírají se a nepadají ksichtem do zvratků a druhý den jsou v pohodě. Prostě jen tak popíjejí že jim to chutná a nečiní jim to žádné problémy. Něco jako Francouzi a Italové.”
Trochu mne uklidnil i když uvědomění si slova “alkoholik”, ať už románský či jakýkoli jiný, mi nezní hezky.
Nechci být alkoholikem, ale asi jsem. Stejně jako naprostá většina z nás ostatních, protože kdyby tomu tak nebylo, nebyly by regály v každém z obchodů přeplněny alkoholem všeho druhu.
A když tam jsou, znamená to že se dobře prodávají a když se dobře prodávají, znamená to že…. .
…. že civilizace pije, pokud přímo nechlastá.
Někde jsem četl že drogoví dealeři z Columbie navrhli vládě Spojených států že omezí produkci drog, pokud ona omezí produkci alkoholu. Pro mne to má logiku.
Alkohol je droga jako každá jiná která pomáhá těm nejzoufalejším zapomenout na trable života, těm méně zoufalým nakopnout si náladu a nám románským alkoholikům, zpříjemnit si chuťové vjemy či přivolat můzy.
Pokud jej držíme na uzdě a “nebrání nám v uplatnění ve společnosti či vykonávání zaměstnání”, jak zní další definice alkoholismu, tak pijme. “Pijme radostně proto abychom se povznesli, ne abychom upadli.” Se mi líbí ten citát.
Mám kamarády kteří jsou těžcí alkoholici a nechci už se snimi bavit protože blábolí nesmysly a za pár minut je opakují a všechno se spiklo proti nim a svět je hnusný a oni za nic nemůžou a litují se a bulí a to je opravdu trága.
Připíjím nám všem románským alkoholikům posledním panákem whisky, jdu spát a je mi báječně.
Ráno nemusím do práce, tak si dám na lačný žaludek třetinku plzně, je zásaditá a to je fakt balzám, věřte mi a zkuste to. Říkám tomu “Pozdrav slunci”.
“God bless alkohol!”
Požívaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství:o)!
