Bývám svědkem diskuzí kdy se lidé do krve hádají co je lepší – papírové knihy nebo čtečky? Obojí je nejlepší!
Je to stejné jako kdysi. Tehdy zarputilí zastánci dieselových motorů vychvalovali své miláčky jak jsou úsporní a “benziňáci” jim nadávali do líných řehtaček.
Teď už to nikdo neřeší, každý typ motoru má své výhody i nevýhody.
Nebo když se lidi přou kde je nejlepší lyžování. Jestli ve Francii, Itálii či v Rakousku. Samozřejmě je skvělé všude, když je sníh a slunce svítí, ale každý si hájí to svoje. Souboj ajfouňáků s androiďákama je též roztomile připitomělý.
V těchto případech ale uživatel musí volit jedno, druhé či případně třetí.
U čtení knih není taková volba nutná! Ideální je možnost používat všechny způsoby přenosu obsahu, včetně audioknih.
Souhlasím s argumenty zastánců papírových knih, že jsou krásný kus matérie a hezky voní. Naštosované v knihovnách též návštěvám vypovídají o intelektuální vyspělosti hostitele.
Souhlasím i s argumenty zastánců čteček že jsou lehké, skvěle se v nich listuje, po zapnutí se znovu otevřou na rozečtené stránce a do každé se vejdou mraky knih. Některé jsou podsvícené tak nepotřebují lampičky.
Audioknihy mají tu výhodu, že můžete “číst” při žehlení, jízdě autem, či joggingu.
Papírové knihy jsou krásné ale těžké. Tahat se s objemnými svazky na dovolenou je opruz, zejména díky limitaci váhy leteckými společnostmi. Číst papírovou knihu u jídla je složité protože se zavírá. Stránky je třeba zatěžovat slánkou či pepřenkou nebo něčím jiným. Tahat se s knihami do práce, aby člověk přečetl pár stránek v metru, není také příliš efektivní. A v posteli pod peřinou je třeba baterky tříbuřtovky, jak jsem byl zvyklý číst knihy v dětství, nebo čelovky, jak jsem to dělal donedávna, když partnerku rušilo světlo lampičky na nočním stolku. V těchto situacích jsou papírové knihy nepraktické.
Když si ale uvaříte čaj či nalijete sklenku vína a uvelebíte v ušáku s pěkně vázanou knihou na kvalitním papíře co lahodí dotykům bříšky prstů, je to nádhera.
Stejná nádhera jako když vám při běhu lesem čte do uší některý z klenotů světové literatury váš oblíbený herec, nebo při rozhlasové dramatizaci herců několik.
O nic menší krása není, když náhle zjistíte, že se partner na schůzku opozdil, máte půlhodiny čas a nevíte co s ním. Pustíte aplikaci v mobilu a kniha se vám otevře na stejné stránce, kde jste skončili doma ve čtečce a vy si můžete čekání zpříjemnit četbou. Doma se pak čtečka otevře tam, kde jste skončili v mobilu. Je to fantazie a skvělá možnost volby. Některá díla si koupíte na papíře, jiná v
e-podobě nebo jako audioknihu.
O budoucnosti e-knih nemůže být žádných pochyb a jsou východiskem jak pro nakladatele, tak pro koncového zákazníka. Kdo se o knižní distribuci nezajímá, neví kolik peněz se utopí do skladování a transportu na obchody, kolik obchody zaplatí za nájmy, prodavače a další provozní náklady. Trh je ale díky bohu stále silný, několikanásobně silnější než u hudby a filmů, tak tyto náklady unese. Problém nastává v okamžiku dotisků. Pokud se zájem o knihu ztenčí natolik, že se nevyplatí dělat dotisk, přesto že určitý zájem je, výše zmíněné náklady donutí nakladatele dotisk nerealizovat a titul zmizí.
To u e-knih nehrozí. Díky neustále se zvyšující kapacitě serverů, v protikladu k jejich snižující se ceně, není žádný problém prodávat e-knihy téměř donekonečna i když prodeje klesnou natolik, že by to u papíru nešlo. Troufám si tvrdit, že digitálně zpracované tituly jsou téměř nesmrtelné.
Zastánci papírových knih též argumentují tím, že čtení ze čteček není dobré pro oči.
Připadá mi to legrační. Každý z nás stráví denně hodiny u počítače, televize či s mobilem u ucha nebo na něm rejdí po internetu a pak se bojí, že mu uškodí číst si před spaním ze čtečky?
Obava že by e-knihy mohly ohrozit knižní trh podobně jako jej drtí internet u hudby a filmů, je rovněž poněkud scestná.
S filmy je problém, že po releasu do kin, než se titul dostane do malobchodu na DVD či BRD, umístí jej piráti na servery a kdo chce ušetřit za lístky, předražený popcorn a pití v multiplexech, může si ho ukrást a podívat se na něj doma. Pak už většinou ztrácí důvod jít do kina nebo si koupit nosič i když kvalita je většinou nesrovnatelná. Je to zlodějna duševního vlastnictví, ale bohužel realita.
Když kniha vyjde zároveň i v digitální podobě, můžu si na některém z mnoha
e-shopů přečíst ukázku a pak knihu koupit jednoduchým způsobem za přijatelnou cenu. Funguje to skvěle, tak proč bych ztrácel čas pátráním po pirátských serverech abych si ji ukradl? To už snad dělají jen ti nejchudší. Ale ti to zas většinou neumí.
Mám silný a potěšující pocit, že knižní průmysl se s hrozbou internetu a krádežemi digitálního obsahu pere úspěšně. Že by digitální obsah byl hrozbou pro papír je zcela jistě blbost. Prodeje e-knih rostou, ale stejně jako propaganda hlásá, že prodeje vinylů (černých gramofonových desek) roste ročně o sto procent, je třeba vnímat, že když vzroste ze dvou procent na čtyři z celkově prodaných zvukových nosičů, je to sice potěšující, ale žádná hrozba pro CD.
Podobně je to s prodejem e-knih. Dle posledních statistik tvoří v průměru české republiky přibližně dvě procenta z prodejů papírových. Takže nejsou žádnou hrozbou, ale radostnou alternativou. Existují vizionářská nakladatelství jako třeba brněnská Jota, která vše vydávají zároveň na papíru i elektronicky. To zaslouží potlesk. Štve mě že Argo, které vydává spoustu skvělých knih, vydalo sci-fi Atlantský Gen elektronicky až po po několika měsících poté co vyšla papírově. Moc jsem po ní toužil. Když jsem ale uviděl cenu, cítil jsem se uražen. Mají mne za debila? Jen o šedesát korun levnější než papírová? Ať si trhnou, seženu si ji jinak, umím to. Stejně jako mnozí ostatní co čtou sci-fi a mají rádi moderní technologie. Sehnat si ji zadarmo je výzva!
Promiňte pánové z Arga, je to sice silný titul, ale vydali jste se špatnou cestou. Možná vás omlouvají podmínky smlouvy kterou neznám, ale pochybuju, že rozdíl v papíru a e-knize je jen šedesát korun.
Například skvělá kniha Jak funguje Google má rozdíl mezi papírem a “éčkem” téměř sto korun. Podle mne je magická hranice e-knihy kolem dvou stovek, to si ji s radostí koupím, ale téměř tři kila, na to kašlu!
Nechme ale filozofii cenotvorby jednotlivých nakladatelsví být a radujme se z toho, že si u krbu můžeme číst papír, na dovolenou vzít sto knih v čtečce co neváží víc než dvěstě gramů a v tramvaji či metru číst z mobilů. Nebo si z nich pouštět audioknihy do uší.
Je skvělé jakou máme možnost volby!
Nebojme se nového způsobu distribuce knih, neodsuzujme jej, ale radujme se z něj!
Ať už konzumujeme literární tvorbu jakýmkoli způsobem, je to úplně jedno.
Jde o obsah, nejde o formu.
Literatura je to co nás vnitřně obohacuje, proto čtěme třeba i ušima!
