V čase vánočním jsem shlédl dva filmy plné slunce, sněhu, dramat a byl dramaticky překvapen. Dalším co oba filmy spojuje je velké množství “sedících” scén a diskuzí. Že se u Kotka jedná o přepis divadelní hry je známo.
U Tarantina to nejspíš byla rozhlasová dramatizace, mne napadlo když jsem oba filmy porovnával.
Pokud se týká titulu Padesátka, šel jsem na premiéru trochu ze slušnosti neboť mi nebylo nejlépe a též ze zvědavosti co nová produkční firma Redbloom předvede. Byl jsem skeptický protože nejsem příliš velkým milovníkem nových českých filmů, které až na malé výjimky (Domácí péče, Kobry a užovky) většinou nestojí za návštěvu kina a je lepší je shlédnout doma na videu.
Zato na Hateful Eight, giganta americké režie Q. Tarantina jsem se těšil jako každý milovník amerických filmů drsné školy. Byl jsem zaskočen vyjádřením jednoho uznávaného režiséra, že to je blábol a že po deseti minutách usnul a když se čtvrt hodiny před koncem probudil, o nic podstatného nepřišel. Napadlo mne že to je asi profesionální deformace. A jak vlastně může vědět o co přišel když spal?
Natěšený jsem se uvelebil před plátno a pustil další Tarantinovu pecku. Předpokládal jsem že budou hrdinové blábolit sáhodlouhé nesmysly podobně jako v Django před vyvrcholením děje a byl připraven být tolerantní, ale to co se odehrávalo na plátně mne opravdu zaskočilo. Hned první záběry daly jasně najevo že se bude jednat o “pomalý” film. Mám rád “pomalé” filmy pokud mají náboj, tak jsem se těšil dál. Hudba Ennia Morriconeho spolu se záběry na zasněženou krajinu a detaily hlav koní byly krásným, ale posledním zážitkem co mi film přinesl před hodinami nudy než nastalo finále.
Miluju Kurt Russella, Samuel L. Jacksona, Tim Rotha a i další hvězdy co ve filmu hrají. Přes detailní záběry na oblíbené tváře prvních dvou jmenovaných na začátku filmu, mne začal dialog najednou nudit a přál jsem si aby už se začalo něco dít. Dělo se jen to, že nekonečné bláboly pokračovaly i v momentě kdy se objevil další protagonista. S úctou jsem usnul.
Jsem ale zarputilý a vydržím hodně, tak jsem po probuzení film vrátil do momentu co jsem si pamatoval a s hrůzou zjistil, že z více jak dvou a půl hodiny stopáže uběhlo zatraceně málo. Další nekonečné minuty jsem se modlil aby už přestali kecat a konečně někdo někoho rozstřílel na cucky.
Než se tak stalo usnul jsem znovu s myšlenkou že Tarantino vykrádá sám sebe, protože ty nekonečné kecy, jako bych už slyšel v některém z jeho předchozích filmů. Nevzdal jsem to a po probuzení film dokoukal. Ve finále se to konečně rozjelo a pro mrtvoly nebylo kam plivat, hlavy se rozlétávaly na cucky a byl to starý dobrý Quentin.
Jenže za to sáhodlouhé utrpení před tím, kdy jsem byl nucen asi pětkrát sledovat, jak se prknem zatloukají dveře a řeči o ničem neberou konce, to nestálo. Zjednodušeně řečeno jsem se dvě, ze dvou a půl hodiny nudil a byl šťastný že jsem na tom nebyl v kině.
Zcela jiný zážitek jsem měl z Padesátky. Přesto že křesla v kině Lucerna nepatří k nejpohodlnějším (a ničily mne souboje toaletních vod premiérových buranů sedících kolem, řídících se asi módou z minulého století, že kdo víc voní je lepší)zapomněl jsem na to a najednou zjistil že se směju a nechci se jít vyčůrat, abych o některou z vtipných scén nepřišel. Byl jsem překvapený. Zpočátku mi připadalo že herci příliš křičí a přehrávají, ale pak jsem si na polohu filmu zvykl a pohltila mne. Skvěle jsem se bavil i při statických scénách a když o tom přemýšlím, mám pocit že by se mohl Tarantino od Kolečka (autor scénáře) učit. Jasně že Pavelka, Schmitzer či Cibule, pokud srovnávám filmové bardy, mohou jen těžko konkurovat hvězdám v Hateful Eight, ale jejich proslovy jsou mnohem zábavnější.
Nevím jak vy, ale já se na filmy dívám proto abych se bavil (když chci nudné a trapné kecy, tak si pustím čtyřiadvacítku a poslouchám proslovy Zemana či Kalouska) a u Padesátky jsem se bavil hodně.
Samozřejmě že jsem nebyl překvapen hodnocením kritiků. Musí být zaskočeni tím, že jim film nezapadá do žádné z jejich škatulek. Když jsem sledoval hodnocení Odvážných palců, pochopil jsem že vůbec nejsou odvážné, ale setsakramentsky intelektuálně konformní. Proto zejména Ivča film rozcupovala na cucky a pejorativa co používala možná zaslechla když někdo mluvil o ní.
Přes názory fundovaných zap.děnců čísla hovoří. V druhém týdnu po uvedení Padesátka pobila i Star Wars a už ji shlédlo víc jak 200 000 diváků. Všude na světě se kvalita filmů řídí tržbami a pokud vezmeme stejné měřítko, jednoznačně se jedná o český blockbuster.
Skromně se domnívám že až si divácká obec zvykne na to, že postavy ve filmech ne vždy hovoří tak jak se učí ve škole, stane se Padesátka kultovním filmem plným nesmrtelných hlášek.
Takže Kotek a Redbloom versus Tarantino a Weinstein Company?
….. and the winner is:
…………………………………………Vojta Kotek a Redbloom!
