Dnešní zpráva: řidič BMW naboural zastávku a zabil přitom 21-letou dívku. Z místa činu utekl. Nebyl první, kdo z místa činu utekl, takových událostí přibývá.
Když jsem začínala s řízením auta, jela jsem odlehlou ulicí malého města a na křižovatce mi zleva pod auto vjel kluk - cyklista. Dodnes si pamatuji na všechny neznámé a zároveň velmi nepříjemné pocity, i na to, že slunce v ten den bylo ošklivě červené a výhružné. Po vteřině bezmoci jsem vystoupila z auta, kluk se naštěstí otřepal, prohlédli jsme spolu staré pomačkané již nepoužitelné kolo a já ho chtěla doprovodit domů a promluvit s jeho matkou. Kluk mi však v parku někam zabočil a ztratila jsem ho z očí. Nepronásledovala jsem ho více a teprve v té chvíli jsem si uvědomila, že původcem nehody jsem nebyla já. Poté, co jsem věc řádně promyslela, mohu v klidu žít.
Tato drobná událost se nedá srovnávat s dopravními nehodami, které způsobí vážnou újmu na zdraví či smrt. Zcela jistě však účastník, který není těžce zraněný, v té první vteřině řeší především děs. Mozek pak dokáže bleskurychle vyhodnocovat další souvislosti: stavím barák, jedu na dovolenou/služební cestu ..., budu povýšen, kandiduji na nějakou funkci, mne přece všichni znají jako bezchybného, otec mne zmlátí, partner se na mne vykašle ..., tj. současné osobní priority. Na silnici leží jiná bezmocná bytost a já mám tolik důležitých věcí před sebou, že ji pro tu chvíli překračuji a bleskurychle se rozhoduji, zda uteču, naložím ji do kufru a někde ji pohodím či vymyslím další krutý způsob, jak od sebe odvrátím pozornost.
Je velmi pravděpodobné, že pachatel takového činu bude dřív nebo později odhalen. To je však příležitost k záchraně toho viníka, protože, když si odpykává trest, prožívá hoře, ze kterého jednou vystoupí. Ten, který dopaden nikdy není, je velký nešťasník. Pokud není retardovaný, žije se svým činem celý život bez odpuštění.
Trest je nesmírně důležitý pomocník pro pochopení našich nesprávných činů. Neměli bychom se mu vyhýbat a neměli bychom pro naše blízké najímat prohnané právníky, kteří je ze situace vysekají. Kromě neuskutečněné očisty viníka ulpí vina i na nás za to, že jsme nepřispěli viníkovi k novému poznání i za to, že pozůstalí jsou násobně zoufalí. Přijímejme tresty, jsou každému z nás ku prospěchu. Učme naše děti, že za nesprávné jednání přísluší přiměřený trest. Jednou nám za to budou vděčni. A možná, že díky dávnému trestu vykonají jednou více, než si umíme dnes představit.
Pojmy zodpovědnost, příjmutí trestu, odpuštění nepatří do in slovníku. Měly by však být stále přítomy v našich myslích
