Víra je něco zprostředkovaného. Něco, co pochází od lidí kolem nás. V dětství nás rodiče, učitelé, vychovatelé vedou k samostatnému životu prostřednictvím víry v to, co nám tito dospělí odkazují.
Dítě automaticky věří tomu, kdo o něj pečuje, ať je ta péče dobrá nebo nedobrá. Dítě, které vyrůstá ve skleníku věří, že je jedinečnou kytičkou, hodnou veškerého blahobytu, stejně jako dítě, které vyrůstá mezi zloději – to zase věří, že zlodějina je v pořádku. Pokud se obě tyto děti setkají v běžném životě např. ve škole, nepřijmou se, protože každé má svou jednoznačnou víru.
Náboženská víra se od jiné víry ničím neliší. Opět se jedná o předávání kmenových náboženských zkušeností novým generacím. Každý kmen či jakákoliv společnost má nějaké životní podmínky, včetně krušných okolností, se kterými se musí vypořádat. Každý kmen má v lidské společnosti i své vůdčí osobnosti a tyto osobnosti v podstatě spoluvytvářejí kmenovou víru. Kdo je nepřítel, jaká je v kmeni hierarchie, co způsobuje přízeň a nepřízeň bohů/boha. Kmen, ve kterém je zakotvena morálka, a tu má každý člověk ve svém nitru, má dobré předpoklady k přežití a k prosperitě, ovšem jen do té míry, pokud nezamění morálku za bezohledné prosazování pouze svých zájmů či za demoralizaci typu multikulturní společnosti, za rozklad rodiny, povyšování práva menšin a podobné, morálce se příčící principy.
Za to, že se mohou ve společnosti uplatňovat a šířit demagogie, může právě víra. Lidé, kteří jsou naučeni věřit, přijímají celkem snadno pokyny svých „duchovních vůdců“ o tom, že se mají nechat mrzačit darováním orgánů, o tom, že dva gayové jsou otcem a matkou, o tom, že je správné sytit lidi s nataženou rukou, o tom, že jistá velmoc může napadnout cizí stát, na rozdíl od jiné velmoci, která je za napadení označena jako agresor. V podstatě celá manipulace se společností je postavena na tom, že dobrý manipulátor vystihne prvky, na kterých je víra příslušné společnosti postavena a tyto poznatky využije.
Vedle víry stojí poznání a vědění. Vědění ovšem není jen o technických poznatcích. Bez hledání a poznávání duchovních principů by byl náš život nesmyslný a prázdný. Kdo vynaloží dostatečné úsilí pro to, aby poznával a dozvídal se a překoná strach z toho, že mu bohové ublíží, když se vymaní z osidel víry, je mnohem lépe odolný vůči manipulacím – no a takový je pro manipulátory nežádoucí, oni potřebují věřící. Myslíte, že by bylo lidstvo manipulovatelné, kdyby sestávalo z jedinců, kteří jdou za poznáním, namísto takových, kteří se spokojí s vírou?
