Já dodám k problematice víry a vědeckého poznání jen toto: Geniální vědec Albert Einstein se na počátku 50-tých let minulého století začal věnovat i otázkám víry. Své přesvědčení později shrnul takto - "Když se snažíte pronikat našimi omezenými prostředky do tajů přírody, zjistíte, že za zřejmými zákony a souvislostmi existuje něco velmi jemného, neuchopitelného a nevysvětlitelného. Úctu k této síle, jež se za vším skrývá, můžeme označit za moje náboženství. Rozdíl mezi mnou a většinou tzv. ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií vesmíru. Bůh se projevuje v harmonii všeho co existuje!"

Když pak v dubnu 1955 jeho zdraví podlehlo a zemřel, tak pozůstalí splnili jeho přání, že rozloučení bude jen rodinné a skromné, protože uznal Boží vůli a moc ve vesmíru

Ve Vašem článku mi mnohé chybí. Mezi vírou v Boha inkvizitora Bobliga z Edelstatu a vírou v Boha například Anežky České je jistě propastný rozdíl.....

A věda? A poznání? Může Bůh pomoci vědě? Může pomoci vzniku kvalitního uměleckého díla? Jistěže ano. Existují Bohem inspirovaná díla. Ne tak, že umělce nebo vědce něco zajímavého napadlo v rozjímání o Bohu, ale že Bůh aktivně přispěl.

Víra může být podepřena zkušeností s Bohem. Pravdou ale je, že slepá víra může mít i velmi negativní podoby, a to nejen víra v Boha.

Max Planck (1858–1947) – fyzik, zakladatel kvantové teorie, nositel Nobelovy ceny za rok 1928, předseda německé vědecké společnosti, později pojmenované po něm

„Jakkoliv se široko a daleko rozhlédneme, nikde nenajdeme rozpor mezi náboženstvím a přírodními vědami. Ba naopak, nacházíme mezi nimi plný soulad právě v rozhodujících bodech. Náboženství a přírodní vědy se nevylučují, jak si dnes někteří myslí nebo jak se jiní obávají, avšak navzájem se doplňují a podmiňují. Uvažování věřícího Bohem začíná, uvažování fyzika Bohem končí.“

Ernest Rutherford (1871–1937) – fyzik, zakladatel moderní nukleární fyziky, nositel Nobelovy ceny za rok 1908

„Ani střízlivý učenec, který „odčaroval“ kousek tajemství života, nemusí pochybovat o existenci Boha. V nevědeckých kruzích se udržuje mylný názor, že učenec, který ví více o bytí, musí být nevěrcem. Je tomu právě naopak, naše práce nás přibližují k Bohu. Umocňuje naši úctu k jeho úžasné moci, před kterou naše ubohé nástroje – ačkoliv se zdají titansky dokonalé – bídně selhávají.“

Co máte za problém s darováním orgánů? O jakém mrzačení mluvíte?

Dárcovství orgánů je nesmírně intimní záležitost, nepřekvapí dárcovství párového orgánu např rodiče dítěti. Nicméně vždy se jedná o doživotní problém pro dárce. Adorování dárcovství považuji za naprosto nezodpovědný hazard, který podporuje lehkomyslnost na straně jedné a mrzačí zdravé na straně druhé

Bez víry v Boha by nebylo vědeckého poznání. Kolik vědců, kteří posouvali znalosti lidstva pocházelo z církevních řádů. Kolik kráterů na měsíci je pojmenovaných po atronomech pocházející z řad křes ́tanských řádu. Židé byli a jsou silně věřící a jejich stát je státem náboženským a kolik vědců a nositelů Nobelových cen vychoval Judaismu. V 15 toletí ve Vatikánu byla postavena astronomická věž k pozorování oblohy a vesmíru a díky tomuto pozorování máme dnes kalendář, který se od té doby používá. Od té doby se Vatikán věnoval pozorování vesmírů a to nepřetržitě do dnešní doby .No a kolik vědců, lékařů i našich lékařů je věřích.

Vědecké poznání není podmíněno vírou v Boha, to je nesmysl.

Ano, historicky byla drtivá většina obyvatel západu věřícími křesťany, takže samozřejmě i většina vědeckých objevů v minulosti byla učiněna křesťany. I tak mezi vědci bylo a je větší procento ateistů než mezi běžnou populací. A i ti vědci, kteří se označují za věřící, jsou v průměru ve své víře poněkud vlažnější.

Uznávám, že je často prezentován mylný a silně překroucený názor, že středověk byla doba temna, církev potírala veškeré vědecké poznání a veškerý vědecký pokrok začal osvícenstvím. Zrovna tak je ale nepodložené tvrdit, že vědu máme díky katolické církvi. Věda se dělala už dávno před tím, než křesťanství vůbec vzniklo. Vědci v antice byli, jako většina lidí v té době, obvykle polyteisté. A už tehdy se často vedly spory při snaze o vysvětlení jevů přirozeným způsobem vs. "dělá to ten a ten bůh".

Optimální je tyhle dvě domény nemíchat - to je výhra jak pro vědu, tak pro víru. A pro svobodnou společnost je klíčové sekulární uspořádání. Svobodná společnost vede k blahobytu a svoboda a blahobyt zase vedou k vědeckému poznání. Však se stačí podívat do historie...

Víra, to je názorový systém. A samozřejmě nemusí být jen nábožensky podložený. Největší konflikty idstva vznikly kvůli konfliktu názorových systémů.

I programy jednotlivých politických uskupení jsou jenom názorovými systémy. Způsob výuky ve školství - názorový systém, způsob výuky toho kterého pedagoga - názorový systém, rodina, blízcí - názorové systémy. Vyrostli jsme v prostředí postaveném na názorových systémech a ovládaném názorovými systémy a byli jsme ochotni uvěřit té iluzi, že je to tak správné, že to tak má být, že to tak prostě je. A ano, proto jsme snadno ovladatelní. Protože jsme ochotni uvěřit názorovému systému, aniž bychom ho sami zkoumali a revidovali.

Přitom stačí tak málo. V první řadě je třeba si uvědomit, že názorové systémy s námi hrají pouze hru na uvěření v ten či onen názorový systém, nebo si tutu možnost alespoň připustit. A pokud jsme schopni si to uvědomit, či připustit, pak můžeme přijímat názorové systémy skepticky, ale naslouchat. A vyhodnocovat a dělat si vlastní názory nezávislé na názorech druhých. Pak se nám otevře skutečný princip a fungování této hry. A také v okamžiku, kdy si lidé uvědomí, že je to jenom hra, budou skutečně svobodnější a nebudou žít v iluzi svobody.

ten závěr je na jedničku s hvězdičkou