Inspirace k tomuto textu je z článku Petra Macha "Podporuji makléřku Elišku Noskovou ..."
Nešťastnice antičeška Šabatová v roli ombudsmanky poslala do realitní kanceláře romskou provokatérku a za odmítnutí poskytnout jí služby žaluje tuto realitní kancelář, včetně stanovení pokuty 100 000 Kč. Celá provokace a následná žaloba je nesmírná ubohost. Proč?
Romové jsou zvláštní etnikum, které do Evropy doputovalo z Indie, odkud byli vypuzeni. Indická společnost tuto skupinu lidí nezařadila do žádné ze 4 kast, neboť vykonávali nejpodřadnější práce s minimální odměnou. Zákonitě si tudíž tito lidé opatřovali obživu i nelegálně, začali kočovat a zvykli si na osobní svobodu. Tento způsob života si pak přinesli i do nových sídel a nemajíc žádné civilizační tradice, v mnohém se liší od ostatní populace. Mezi zvyklosti etnika, předávané po staletí, nepronikla potřeba po vzdělání, ani potřeba myslet na budoucnost, na druhé straně je samozřejmostí naprostá rodinná soudržnost, využití času pro veselí a družnost.
Již za císaře pána a pak v první republice se někteří cikáni asimilovali do většinové společnosti, část cikánů žila nadále kočovně, ale s určitou kultivovaností (nekradli, měli vlastní školy), ale část cikánů žila dál nevázaně a většinová společnost ji považovala za přítěž pro jejich nespoutanost, drobné krádeže, permanentní lhaní ve vlastní prospěch. Komunistická byrokracie udělala pro cikány to nejhorší, co bylo možné.Vytvořila systém sociálních dávek, který vedl tuto populaci k systematickému plození dětí a cikáni se naučili v dávkovém prostředí perfektně pohybovat. Pozitivem režimu byla pracovní povinnost pro každého a tato povinnost vtáhla cikány alespoň trochu k pravidelné práci, která jim dávala prostředky na obživu. Samet sice Cikánům přinesl multikulti označení Romové, ale jinak pro ně znamenal spíše úpadek. Svoboda v ekonomice Romy vyřadila z pracovního procesu jako první, dnes mají mnozí mladí Romové takovou zkušenost, že jejich rodiče nikdy nepracovali. Romské děti se již za totáče přeskupovaly do zvláštních škol, kde se ještě více vzdalovaly většinové společnosti. Snad dnes trochu pro romské školáky svítá, byť neromští učitelé a vychovatelé budou muset zatnout zuby a napravovat lenost a neprozíravost předchůdců.
Jiná cesta, než rozumná asimilace Romů, není. Násilné akty a la Šabatová jsou naopak cestou k dalšímu rozdělování společnosti.
Romové časem budou bydlet ve společných sídlištích s ostatní populací, napřed se však musí naučit slušnému soužití bez hádek, pokřikování, krádeží, špíny, ničení a s přijetím závazku placení nájemného a služeb. Tomu mohou napomoci nikoliv ubytovny, ale řádné nájemní vztahy, které umožní Romům na rozcestí asimilovaní Romové. Romská realitní agentura si může bez postihu zjistit poměry o uchazeči o bydlení a romský nájemník bude umět respektovat její podmínky a pokud je respektovat nebude, Rom se s Romem bude umět vypořádat. Pokud by majoritní společnost podpořila takové romské realitky sjednávající a obhospodařující nájmy, které by Romy inspirovaly ke slušnému soužití, Romové by Romům ukázali dobrou cestu.
