Vlastní realitky ne, ale vlastní stát by to všecho vyřešil jednou provždy.

Velice naivní.

Myšlenka, že cikáni budou dobrovolně přistupovat na námi určená (a správná)  pravidla asimilace  je sice krásná, ale nereálná. Jediná cesta je "cukr a bič". Vezměte třeba v úvahu scestnost a falešná hrdinskost při cenění si někoho, komu se podařilo toho blbého gádžu hodně okrást.

Jiná věc; je důvodem nepřezkoumání otcovství formou DNA u otců stařečků vysoká cena zkoušky? Myslím, že ve finále, při vyplácení sirotčích důchodů to stojí stát mnohem více.

S cikánskou otázkou souvisí i vězeňství. Najít formu ziskové práce a stanovit ji povinnou na uhrazení provozu věznice. Zpřísnit tresty recidivistům, kde je cikánská účast dost vysoká. Cikán, který bude vědět, že vězení nebude hotel a že bude muset pracovat, si dá větší pozor, než aby tam byl po druhé a na déle.

Je to komplexní otázka, dalo by se pokračovat na dlouhý referát.

Jenže já v tomto článku uvažuji o přechodném stavu, kdy pravidla pro bydlení určuje Romovi Rom, který již soužití s gadži pochopil a umí s potenciálně schopnými Romy pracovat a dodržování pravidel uhlídat

Dlouho to vypadala na velkou karmu, ale poslední odstavec to pokazil. Představa, že "asimilovaní" Romové, tedy ti, kteří chodí do práce a mají bílé sousedy, se kterými nemají žádné problémy, se nastěhují do paneláku plného "neasimilovaných", aby tam působili jako zářný příklad správného chování a bydlení, je naprosto mimoňská.

Je to myšleno jinak. Asimilovaný Rom bude provozovat realitku zaměřenou na zprostředkování nájemního bydlení pro slušné Romy, včetně správcování takových bytů

Já si myslím, že podobné návrhy, kdyby vyšly, by z jejich pohledu byly pro Romy tím nejhorším, co by je mohlo potkat. Tak, jako je to v tom vtipu - jak přijde Ježíš do hospody, kde sedí slepý a chromý "bílí" Češi, a romský invalidní důchodce u jednoho stolu. Požádá je o pár drobných na polévku, a když se všichni tři složí na jednu gulášovku, rozhodne se jim odvděčit. Položí ruku na slepce, a ten najednou vidí. Položí ruku na chromého, a ten vstane a začne tančit. Pak vztáhne ruku k invalidnímu Romovi,  a ten na něj zařve - "opovaž se na mě šáhnout..."

Musím říci, že znám spoustu "bílých" invalidů, kteří své zdravotní problémy přehrávají až vyloženě simulují a ždímají systém, co to dá. Není do doména jen Cikánů, rozhodně ne.