Jsem veskrze pacifista a zbraně nemám ráda. Ale ve chvíli, kdy EU kuje další pikle, jak demontovat svéprávnost občanů v členských zemích, se ze mne stává tvrdý zastánce pravidel, která jsou v naší zemi nastavena
ve věci držení osobních zbraní.
Jedna z úvah mezi obyvatelstvem je, že bruselští úředníci řízení zájmy amerických korporací mají plán na vymlácení svéprávnosti z občanů evropských zemí prostřednictvím přílivu muslimských primitivních migrantů, kteří tak nabourají poměry v zemích, do kterých se hrnou, že na nějaké půtky např. ohledně TTIP a jiných zákeřných lobbyistických cílů amerických korporací nebude prostor a v tichosti se prosadí. Odhlédnu pro tuto chvíli od této spekulace, i když jsem přesvědčena, že má reálný základ a zamyslím se nad problematikou odzbrojování obyvatelstva z pohledu běžného života v Evropě.
Základními důvody k držení zbraně je jednak sportovní záliba či sběratelství a jednak osobní ochrana v případě napadení. Faktem je, že se v každé společnosti vyskytují i vyšinutí jedinci, a to jak psychiatričtí pacienti, tak zločinci, kteří jsou držením zbraně ohrožením pro své okolí. Proto je samozřejmou povinností společnosti, aby se prostřednictvím zákonů a precizní kontroly držitelů zbraní minimalizovalo možné ohrožení občanů těmito jedinci. Naprosto na hlavu postavené však je, vytvářet zákony na základě toho, že se ve společnosti vyskytují nespolehliví občané, tito občané musí být pouze rozpoznáni a drženi zkrátka.
Mýt si ruce odzbrojovacím nařízením v situaci, kdy dochází ve veřejném prostoru k dříve nevídaným násilným činům (sexuální obtěžování, krádeže, osobní napadení), které jsou spojeny s nadrženými migranty, je velké darebáctví. Samozřejmě, že bude docházet i k tomu, že útočící migrant může dojít k újmě, pokud bude napadená osoba ozbrojena a zbraň použije, jenže od toho ji napadená osoba má, aby se útoku mohla bránit.
Svým způsobem však chápu, co bruselské k tomuto rozhodnutí vedlo. Protože jsou umanutí multikuturalisté, chtějí donutit společnost ke konsenzu, že migranti mají stejná práva jako domorodé obyvatelstvo. A moc dobře vědí, že jakmile se radikální muslimové usádlí, zbraně si budou pořizovat (respektive už si je nejspíš pořizují) a pak budou masakry.
Tito lidé však spadají do zmiňované kategorie nebezpečných a na zbraně by, až na výjimky, nikdy neměli dosáhnout. Takto by měl vypadat zákon o držení zbraní obyvatelstvem a mohou si stěžovat i u Alláha, zkrátka dokud nepřijmou za své, že zbraň v Evropě není určena k útoku, nesmí být jejím držitelem.
