O kramflekách a o tom, zda být sexy je prvořadé poslání žen

Londýnská recepční se vzbouřila proti vysokým podpadkům a odmítla je nosit, i když při uzavírání smluvních podmínek podepsala dokument o dress code firmy.

Jsme rozdělení zhruba na dvě skupiny zastánců. Těch, co spílají ženě, že když podepsala dress code, měla povinnost ho dodržovat nebo neměla takovou práci přijímat. A těch, co poukazují na to, že vysoké podpadky jsou sice sexy, ale ke zdraví nohou ani páteře nepřispívají.

Jsem zastáncem jak dodržování oboustranně sjednaných smluvních podmínek, tak nároku zaměstnance na zdraví a myslím, že se společnost stejně musela nějakým způsobem dopracovat k tomu, jak tu situaci řešit. Základ totiž je, že tzv. dress code nesmí ohrožovat zdraví svých zaměstnanců, a to jak co se týče kramfleků, tak i neprodyšných látek a jiných materiálů, které jsou firmou vybrány k nošení. Že se firma orientuje na získání zákazníků takovými prostředky, jako je např. „u nás se můžete ohlížet na krásné nohy (výstřihy …) našich asistentek“ – to ta firma neumí nic jiného nabídnout? Nejsem feministka, i když jim v historii patří čestné místo v tom ohledu, že se feministky velkou měrou zasloužily o to, aby společnost pochopila rovná práva pohlaví. Rovná práva na papíře však žádná práva nejsou, protože díky masáži bulváru a nejrůznějších mačistických iniciativ, jsou stále ženy předurčeny k tomu, aby byly především sexy. Je to však neomalená a přízemní představa, protože sex (z mého pohledu spíše láska, ale budiž) je jednou ze součástí života, ale jen jednou ze mnoha. To, že oblíbená literatura popsala muže jako závisláky, kteří v minutových intervalech myslí a touží po sexu neznamená, že muži jsou odsouzení pouze k samečkovské roli, takto ponižovat muže není fér. Stejně tak není fér ponižovat ženy pouze do role sexuálních objektů.

Jeden z kolegů blogerů pan Černák dnes zveřejnil blog http://jirkacernak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=520154, který je velmi inspirativní v tom, že je na čase přestat se pídit po tom, co dělají ostatní a snažit se to dělat také tak, nýbrž, že smyslem každé existence je dělat věci podle svých vloh a nejniternějších popudů. Když si toto připustí i zaměstnaci, dress code se bude muset přizpůsobit jim, nikoliv naopak.