Naše zdravotnictví

Nejsem lékařka, ke zdravotnictví mám pouze vztah uživatele. Jako každý občan, mám nejednu připomínku k tomu, jak se staráme o své zdraví a jak je o naše zdraví pečováno ze strany zdravotníků.

Za prvé:

vyhýbám se péči, kterou nepotřebuji. Je mi jasné, že péče, kterou nepotřebuji, je vesměs potřeba zdravotníků rozvíjet se do široka a daleka a vymydlit naše mozky, abychom na nich byli co nejvíce závislí. Když jsem nastupovala do státní správy, musela jsem podstoupit několik vyšetření, celkovou cenu za tato zbytečná vyšetření jsem si osobně ohodnotila na vyhozených 50 až 80 tis Kč.

Za druhé: 

mnoha jedincům vlastní, ale širokým masám nevlastní je poznatek, že pokud se nebudou o své zdraví starat tak, že budou mít dobrou životosprávu a že se nebudu trápit nad tím, co nemohu změnit, nevyhnutelně na to doplatí zdravotními problémy. Fakt je, že jsme zcela zapleveleni protichůdnými návody, co je dobrá životospráva, ale zdravý rozum napoví, jen ho nechat trochu pracovat. Snažit se rozpoznávat co je laciné ctrl.c-ctrl.v a co je poznatek opravdové zkušenosti. Nebát se chybek, ty se dají napravit, bát se závislosti, ta vede k rozklížení osobnosti.

Za třetí:

když už nastane stav choroby a lékařské ošetření je nezbytné, je dobré lékaře vyhodnocovat, zda se nás ptá na okolnosti. Jak žijeme, jak se stravujeme, v jakém jsme psychickém stavu. Pokud toto ignoruje, brát od něho jen to nejnutnější a raději pryč k někomu spolehlivějšímu. Pokud nám nabídne antidepresiva, stokrát pryč od něho. Dnes je šíleně hektická doba a antidepresiva jsou zdánlivě účinná, nicméně je to droga, která člověku deformuje mozek a táhne ho do propasti. Tzv. deprese jsou reakcí na tu šílenou dobu. Je třeba zpomalit, seznámit se se sebou, hledat pomoc u laskavých lidí. V tomto odstavci nehovořím o maniodepresivních poruchách (dnes bipolárních poruchách) a podobných stavech, které nemohu hodnotit.

Za čtvrté:

jeden dnešní článek kolegyně blogerky je o novém zákonném uspořádání oprávnění k provozování homeopatické léčby pouze lékaři. Druhý článek je o klasickém přístupu lékařů nadlidí k péči o nevyléčitelně nemocnou matku. Namísto, aby ji nechali přirozeně umřít, jejich "vědecká dychtivost" jim velela tu starou paní rozpárat, aby na vlastní oči spatřili, co má v břiše. Závěr: intenzivně se bránit takové zpupnosti, poukazovat na ni, nesmířit se s takovým marasmem. Ta situace se plíživě vytváří mnoho let. Představa, že některé profese (lékaři, advokáti, architekti ...) jsou nad ostatním plebsem je však vytvářena  tím plebsem, který se pokořuje, klaní, uplácí.

Za páté:

velmi se přimlouvám za to, aby se v nemocnicích platilo za stravování, třeba kolem té stokoruny. Strava nás spoluvytváří a podílí se na nemocech, může se podílet i na zlepšování kondice, pokud je kvalitní. Kdo jiný by se měl kvalitně stravovat, než pacient? Zajišťování stravování by mělo být svěřeno neziskovým společnostem odborně způsobilým, které by měly být pod trvalou kontrolou kvality. Pacient by tak měl šanci na dvojí užitek - lepší rekonvalescenci i nové stravovací návyky. Pozn.: platby za stravu by měly být přiměřeně diferencovány pro sociálně slabé.

Za šesté:

chápu pány a paní doktorky, že je těší práce s nejrůznější a stále dokonalejší technikou. Chci po nich však více. Žádám, aby se více zajímali o souvislosti, co je za chorobami jejich pacientů. Aby byli zvídavější. Aby tak kategoricky a umanutě nekopali proti alternativním léčebným postupům, domácím porodům a vůbec, proti přírodě. A také, aby se zamýšleli nad tím, do čeho je tlačí farmaceutické lobby. Mohou se tomu aktivně bránit,  jejich krásná profese si to zaslouží.

Za sedmé:

pacient, který opustí nemocniční zařízení, je ponechán na pospas sám sobě. Vždyť i ti propuštění vězni jsou pod dohledem kurátora. Jen malý příklad: žádala jsem ošetřujícího lékaře o vhodný jídelníček pro jednoho člena rodiny, který přešel do domácí léčby. Koukal na mě jako na blba. 

Za osmé až za en:

vy sami víte