Le Pen vs. Macron

Světem vládne extremismus. Le Pen je extremistka, ale Macron jakbysmet. Tak kdo z nich by byl pro Francii, potažmo pro EU přínosnější?

Právnička Marine Le Pen, od r. 2011 předsedkyně francouzské Národní fronty a od r. 2004 poslankyně Evropského parlamentu, chce výrazně omezit migraci a upravit získávání francouzského občanství. Nesouhlasí s manželstvím gayů. Navrhuje vystoupit z eurozóny a zavést opět národní měnu frank, o čemž má rozhodnout referendum.

Emmanuel Macron, dříve socialista, poté investiční bankéř, který za úspěšný kšeft mezi švýcarskou firmou Nestlé a amerických farmaceutickým koncernem Pfizer za 11,9 milionů dolarů inkasoval několik milionů eur, také do r. 2016 ministr hospodářství v propadácké vládě Hollanda – toť druhý extrémista současných francouzských prezidentských voleb. V současnosti je nezávislým kandidátem. Podporuje politiku otevřených dveří pro migranty, dokonce by prý Francie měla přijmout více migrantů a měla by podporovat jejich příchod do Evropy, protože migrace má podle něho pozitivní dopad na ekonomiku. Omlouvá se za francouzskou koloniální minulost v Alžírsku a chce sankcionovat Polsko.

Tak babo raď, kterého z těchto dvou extrémistů vynést na prezidentský stolec. Osobně připouštím, že Macron mi nahání opravdu hrůzu, kdežto Le Pen je sice extrémistka, ale má i selský rozum.

Jestli Macron vidí v ekonomických migrantech pozitivní dopad na ekonomiku, nemůže tím sledovat nic jiného, než nějaký osobní prospěch, protože je všeobecně zřejmé, že ekonomičtí migranti drancují státní rozpočty a s ohledem na bezbřehou závislost na islámu se to nezmění ani za staletí (pokud vyloučím násilí na nich). To, že se nějakým způsobem osobně cítí zodpovědný za koloniální minulost Francie v Alžírsku je z mého pohledu plus, ale velmi bezvýznamné plus v rámci celosvětové politiky. Sankcionovat Polsko? Jakým právem? Právem silné kliky bruselských eurokomisařů? Hnus.

Marine Le Pen je pragmatička ve věci omezení migrace a úpravy získávání francouzského občanství. Z pohledu občana jiného státu, který pouze se zděšením konstatuje, jaké šílenosti se ve Francii dějí ať ze strany islamistů, nebo ze strany zmagořených multikulturalistů, velmi fandím tomuto záměru, i když jsem sama tyto šílenosti nezažila. Dále Marine Le Pen (poslankyně evropského parlamentu!) navrhuje vystoupit z eurozóny, pokud to francouzští občané odsouhlasí v referendu. Nejsem úplně přesvědčena, že o to Marine Le Pen stojí, ale současné směřování EU do tuhé centrální bruselské moci bez jakékoliv národní kontroly je nebezpečný směr vývoje a tak francouzské referendum může být významným mezníkem. Ta další předvolební kapitola, na který Marine klade důraz, totiž zrušení manželství gayů, mne nepobuřuje, spíše mne pobuřuje manželství gayů, ale nechť si to Francouzi vyřeší doma sami.

Jakési změny už nastaly – brexit a zvolení Trumpa, jenže na skutečný obrat ve světovém dění je to málo, změn musí být hodně, abychom se vymanili ze spárů současných světových manipulátorů. Palec nahoru dávám extremistce Marině.Le Pen.