Islámskou ideologii považuji za nehumánní a podobně nahlížím i na židovství a křesťanství, zaměřím-li se na problematiku touhy po vítězství a moci té které ideologie.
Židovství, křesťanství a islám mají jedny a tytéž územní kořeny. Starověké války mezi kmeny s různou náboženskou orientací pramenily nejen z potřeby etablovat svého boha na co nejširším území, ale hlavně z potřeby získat pastviny a pole a uživit svůj kmen.
Válečníci nebývají zbožné stádečko jehňátek, nýbrž rozvášněná smečka surovců a historie skýtá záznamy o nepřeberných bojích, bitvách a zároveň o utrpení, které sebou každá válečná vřava přináší. Vypichovat v tomto ohledu islám a bagatelizovat krutost židovství nebo křesťanství není fér. Všichni lidé jsou stejní, dokážou být laskaví, přátelští, tvořiví, stejně tak ale dokážou být krutí, běsní, zfanatizovaní.
Islám, který čerpá z Koránu, se prozatím nevypořádal s těžkou kládou, která se prolíná celým učením, a tou je nutnost obracet ostatní svět na jedinou pravou víru. Historikové odkazují na skutečnost, že islám ještě před pár desítkami let takovou sebereflexi nepotřeboval. Život v muslimských zemích plynul jako kdekoliv jinde a ostatní svět respektoval islám v celé jeho šíři.
Existence ropy a dalšího nerostného bohatství v arabských zemích však převrátila celý tento svět naruby. Zaostalý svět, o který se začaly razantně zajímat nenasyté korporace, na jedné straně drancující toto bohatství, na druhé straně importující nevyžádanou demokracii, se začal bránit. Muslimská společnost se obrátila ke svému bohu a u něho hledá odpovědi. Jejich prorok jim kdysi v 7. století naordinoval nenávist k nevěřícím a oni, nejsa nijak významně intelektuálně rozvinuti, přijímají tuto strategii jako východisko.
Měli bychom pochopit, že nenávist muslimských extremistů je výrazem jejich bezmoci. Jejich protiakce je radikalismus, terorismus, rozpínavost, tj. klasické starověké mechanismy. Stále jsou jen chabé náznaky toho, že si je musliímská elita v plné míře vědoma, do jaké záhuby se muslimská společnost řítí vzdorujíc tímto nepřijatelným způsobem vpádu nenasytných západních barbarů.
Nechci, aby se šířil po světě islám v podobě, jakou se dnes prezentuje. Nechci ale také, aby se jakákoliv ideologie stavěla nad jiné. Věřit totiž, je velmi nebezpečné. Mozek a mysl přestanou pracovat a věřící se nechá ideologií vláčet. Bezpečné je naopak neustále hledat, poznávat a být ve střehu.
Naše životy jsou jako prskavka, která za chviličku zhasne. Ty jiskřičky mohou být ohromnou podívanou. ale i smrdutým pohořením.
