Duka, specialista na početí

Tento blog navazuje na zprávu o prapodivném vyjádření kardinála Duky k interrupcím a na vyjádření bloggera, pana Indrucha, který v diskusi s panem Dukou požádal o církevní intervenci ve prospěch migrantů.

Jedná se o blog PPŽ – pokrytecky pro život (http://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=502231 ). V diskusi k tomuto blogu se vyjádřil blogger takto:„…Vedle toho umírá ve světě každou minutu několik dětí hladem. Nebylo by spíš lepší zaměřit se na tento problém? Třeba tím, že budete (kardinále Duko, pozn. aut.) apelovat na veřejnost, aby byla vstřícnější k lidem, kteří se u nás snaží najít lepší život - mimo jiné také pro své děti?

Výše uvedený blog je z mého pohledu vyvážený a citlivý. Jenže následující diskuse otevřela další téma, totiž, že církev by měla své ovečky ovlivňovat, co si mají myslet a jak se mají chovat. A pan Indruch si přeje, aby církev ohnula své věřící k povolnosti přijímat migranty, byť je o nich známo, že je to cesta k islamizaci Evropy.

Tento způsob manipulace myšlení a chování lidí prostřednictvím církevních pokynů je běžný a lidé si to málo uvědomují. Církev jim doporučí, koho mají volit a poslušní církevní příslušníci jim vyhoví, aniž by se zajímali např. o volební program vybrané strany, osobnosti, které ji reprezentují, nebo kontrolovali, zda tyto strany plní své závazky a sliby. Církev jim sdělí, zda mají či nemají podporovat prezidenta nebo jiného politika či celebritu, vesměs je to dáno tím, zda politik či celebrita se k církvi lísají či nikoliv. Pan Duka jim ze své vrcholové funkce sdělí své blemcy o dítěti pod srdcem a je mu venkoncem jedno, v jakých podmínkách se konkrétní matka nachází. Že se ta matka stává otrokyní pana Duky a jemu podobných? Co na ní záleží …

Takto církve ze svých věřících vytvářejí cíleně ovce, které se o danou problematiku raději nezajímají, protože jsou vázáni poslušností vůči církvi, a pokud by se v tom šťourali, přivodili by si pouze problémy, starosti a pochybnosti.

Nehodlám se nějak obsáhle vyjadřovat k prstům pana Duky v pohlavních orgánech žen, protože apriori mu to nepřísluší, nepřísluší to totiž nikomu. Osudy lidí jsou různé, a pokud se něco nezadaří, žádná církev a žádný jiný mravokárce nemá právo ani soudit ani přikazovat, jak se mají lidé přizpůsobit jejich pravidlům. Naopak, každý spoluobčan, spolek, církev má právo nabídnout pomoc a poskytnout ji, je-li přijímána.

Bázlivým příslušníkům církví bych ráda sdělila: nebojte se problémů, starostí a pochybností, před kterými budete stát, pokud budou vaše poznatky rozdílné od těch církevních. Nebojte se rozhodovat sami za sebe. Pokud jste křesťané, vězte, že Kristus právě toto v lidech posiloval.