Vstávali jsme až po 8:00 a musím říct, že konečně noc, kdy jsem se nebudil. Přebalili jsme bágly a šli na snídani. Hodně turistů si bere z Muktinathu džíp do Jomsonu a pak už druhou část Annapuren nejdou. Tak to chce udělat i Petr s Danielou a nakonec i my. Rozhodli jsme se ale, že to dáme do Jomsonu pěšky. V klidu dosnídáme a vyrážíme. Cestou potkáváme několik pouličních prodejců většinou s čepicemi a rukavicemi z jačí vlny. Dobré je, že hned vedle vystaveného zboží mají něco jako dřevěný pletací stroj, na kterém to vše vyrábějí. Kupujeme něco pro Kimíčka a vyrážíme. Dnes náš čeká cca 1 000 m sestupu. Jako každý den je dnes azuro. První vesnice, kterou procházíme je Jharkot - jsme tam za cca půl hodiny. Opět pár stánků s hadříkama a ovocem. Obecně na této straně od Thorung La se nám zdá vše takové civilizovanější, mají tu kanalizaci, elektřinu, domy jsou lepší a hezčí atd. Cestou nás každou chvíli míjí nějaký džíp plný turistů. Je fakt, že nás zas tolik pěšky nejde..:-) no uvidíme. Pokračujeme v sestupu, před námi jsou opět krásné pohledy na to samé pohoří, jak z Thorung La. Většinu cesty jdeme po silnici pro džípy. Pokaždé když projedou, tak člověk díky těm oblakům nemůže ani dýchat. No, možná jsme si měli také vzít džíp. Po chvíli chůze vidíme před námi vesnici Khingar. Můžeme jít podél cesty doleva, nebo to vzít naznačenou zkratkou přímo dolů. Díky těm hrozným džípům volíme druhou variantu. Cesta byla nakonec bez problémů. Přicházíme do vesnice a chvíli odpočíváme na stanovišti pro šerpy. Po chvíli opět pokračujeme, bohužel se zase napojujeme na hlavní cestu. Opět pár oblaků kouře od projíždějících aut. Další vesnicí má být Kagbeni, což má být jedna z nejhezčích vesnic na treku. Na rozcestí, kam po chvíli dojdete, můžete jít doleva nebo rovně. Před námi šlo několik šerpů a pár turistů a všichni šli doleva, tak jsme je následovali. Bylo kolem 11:00 a z ničeho nic začalo poměrně hodně foukat. Poměrně hodně je možná slabé slovo. I já s mojí konstitucí jsem se chvílemi musel přidržovat, aby mě to někam nesfouknulo, natož Kimi. Ta mi tam málem uletěla...:-) Ještě navíc terén dost na prd. No sunuli jsme se proti tomu větru krok za krokem. Kagbeni mělo být jen 35 minut chůze a my šli již přes hodinu, tak jsme si říkali, že jsme měli jít asi na rozcestí dolů. A taky že jo. Vyšli jsme za jednu horu a před námi se objevilo obrovské koryto řeky. Vedle břehu pak vedla silnice a daleko napravo od nás jsme viděli - ano Kagbeni. Jsou vidět krásná kaskádovitá políčka před vesnicí. No bohužel, vracet se tam nebudeme. Takže pokud vesnici chcete navštívit, na rozcestí dolů. No, ale kam teď jdeme? Naštěstí nalevo od nás opět vidíme vesnici, tak tam sestoupáme a je to Eklai Bhatti. Poslední vesnice před Jomsonem. Takže jsme šli prakticky zkratkou..:-)akorát přes to pohoří. No nic, hrozně fouká, jsme celí špinaví od prachu, tak hledáme, kde si dát oběd. Je tam pár restaurací, tak do jedné zacházíme. Objednáváme nějakou nepálskou klasiku a ptáme se pána, co nás obsluhoval, jaká je další cesta a jestli tam také tolik fouká. Tak říká, že do Jomsonu je to hodina a půl a prý to bude mnohem lepší - no moc mu nevěřím.
Letiště v JomsonuKim Štěpánková
Po obědě jsme nasadili ochranné pomůcky na všechny odkryté části těla a vyrazili. Odtud jdete pouze po rovině a bohužel opět po hlavní cestě. Tak jdeme a žvýkáme písek, co nám permanentně lítá do pusy. Kimíček začíná být značně nevrlá...:-) ale nic neříká. No asi po 20ti minutách zastavujeme a zkoušíme zastavit nějaký z projíždějících džípů, bez úspěchu. To jsme opakovali ještě asi 3x a se stejným výsledkem. Holt, musíme to dojít pěšky. Cestou opačným směrem proudí desítky hinduistických poutníků. Míří do Muktinathu. Po půl hodině cesty musíte sejít přímo do t.č. vyschlého koryta řeky. Když na chvíli odlepíte oči zalepené navátým prachem, výhled je opravdu krásný. Ohromné koryto řeky lemované horami a azuro. Bohužel na fotkách se vítr blbě fotí..:-) Konečně před námi vidíme město - Jomson. Vyrážíme tam přímo skrz to koryto. Trvalo to opravdu hodinu a půl. Vytahujeme mapu a hledáme letiště. Kolem něj je totiž nejvíce hotelů. Město je rozděleno řekou a nejdříve jdete částí nalevo od řeky poměrně dost dlouho - 15 min, poté přejdete most a pokračujete napravo od řeky asi také 15 min. Poté už nalevo za ostnatým plotem vidíte přistávací dráhu. No - je hodně krátká...:-) a na konci se zvyšuje - jak na letadlové lodi. Ubytováváme se opět na oko v docela hezkém hotelu přímo naproti letišti. Nebojte se hluku - letadla zde právě kvůli větru létají pouze od 6:00 do 9:00.
Vybalíme se osprchneme a vyrážíme koupit si letenky na zítra. Zatavujeme v Yeti Airlines. Letenka do Pokhary stojí 100 USD na osobu. Rozhodli jsme se tady trek zakončit, jelikož Nepálci budují směrem do Jomson novou cestu pro džípy a představa dalších 5 dnů jako byl ten dnešní nás trochu děsí. Příště bych si z toho Muktinathu asi vzal ten džíp. Jít v tom větru a prachu je opravdu utrpení. Chtěl jsem vybrat nějaké peníze z bankomatu, ale - nešel..:-) asi mu došly prachy..:-) Tak jsem musel rozměnit část naší eurové rezervy na záchranu vrtulníku. Ten snad už potřebovat nebudeme. Poté jdeme na večeři do našeho hotelu. Objednáváme jídlo a najednou koho nevidíme - ten český pár, co jsme potkali v Chame. Tak opět jeden český večer. Příjemně jsme si popovídali. Po 22:00 jsme šli spát, zítra musíme být v 7:30 na letišti.
Ráno po snídani jdeme na letiště. Je to takové pidi-letiště ve výšce asi 2600 m.n.m. Čekáme na odbavení. Při tom musíte ještě zaplatit asi 200 NPR za osobu jako letištní poplatek. Poté vás čeká procedura jak někde v New Yorku. Musíte otevřít vaše velké batohy, celník se vám tam furt hrabe a ošahává to, asi jako jestli jsme před Thorung La nenesli nějakou bombu. Když se mu něco nezdá - donutí vás to ono celé vyndat a vy pak dalších 15 minut balíte bágl na cestu. No když to uzná - nalepí vám na zavazadlo cedulku, že je to ok. Poté jdete na osobní prohlídku, tak vás projedou, opět prohrabou příruční zavazadlo, celého vás osahají a pak opět dají na báglík cedulku, že je to ok. No tak snad už je to všechno. Čekáme v odletové hale. Kimíček si ještě odskočila před odletem a po chvíli se vrací a tváří se provinile. No tak se ptám copak je. No souká to ze sebe jak z chlupatý deky. Nakonec mi sdělila, že ty pěkné drahé sluneční brýle, co jsem ji koupil před rokem, se momentálně nacházejí na dně tureckého záchodu ..:-) :-) No začal jsem se smát tak začala taky. No holt musíme koupit nějaký padělek v Pokhaře. Konečně přilétá naše letadélko. Vypadá docela dobře. Fotíme pár fotek přímo na letištní ploše. Všichni chvátají do letadla, my spíš čekáme až těsně před start. Pak už také nastupujeme a už mi to docvaklo - všichni s foťákama obsadili místa u okének..:-/ no naše blbost. Jsou volná už jen dvě místa přím za pilotem. Tak sedáme. Vidíme přímo do kabiny před námi. Pak už jdeme na start. Tak nějak jsem si vzpomněl na to letadlo, co spadlo v Kathmandu těsně než jsme přiletěli. No - stejně s tím nic člověk neudělá. Start docela ok, ale jak je člověk zvyklá sledovat tu rychlost u normálních letadel, zdá se vám, že jedete hrozně pomalu. Tak jsme ve vzduchu a já koukám před spolusedícího z okénka. Jsou krásně vidět hory, přelétáme vlastně celý masiv Annapuren. Let trval asi 40 minut a byl bez problémů. Přistání v Pokhaře bylo také ok. Vyzvedli jsme si batohy, já pustil na mobilu navigaci a vyrazili jsme.
Před letištěm, čeká spousta taxíků a za fixní cenu 150 NPR vás dovezou do centra, takže je na zvážení, zda si je nevzít. Koukal jsem na mapu a zjistil jsem, že musíme být tak 30 min pěšky od centra, tak jsme podle navigace vyrazili pěšky. Bylo to ok, za tu půlhodinu jsme tam byli. LP jsme vyměnili za Rough Guide a tam doporučovali Holly Lodge hned na začátku čtvrti s hotelama. Bylo to asi za 800 NPR - njn - cena se zvyšuje oproti horám. Nechali jsme si opět vyprat nějaké prádlo a vyrazili jsme do města na oběd. Pokhara je centrum všech trekařů. Zařídíte odtud vše - treky, rafty, paraglide atd. atd. Vše je tu uzpůsobené pro trekaře. Kdybych měl příště více času, vyrazil bych ještě na jeden z kratších treků z Pokhary. V centru města je velké jezero, na kterém se můžete projet na lodičce. Jsou odtud ráno krásné výhledy na masiv Annapuren. My zašli na oběd do jedné restaurace doporučované v RG a bylo to dobré. Poté jsme šli zakout jízdenky na autobus do města Lumbini - rodiště Budhy. V jedné velké autobusové společnosti - GreenTours nám však řekli, že turistický autobus přímo tam nemají a jestli chceme, že nám zařídí "public bus". No co nám zbývá, tak to kupujeme - cen 1 200 NP za oba je docela OK. Má to trvat 7h - no hustý. Zítra v 8:00 vyrážíme. Pak vyrážíme na obhlídku místních obchodů. Na každém rohu jsou kreslíři Mandal. Něco takového jsem chtěl pořídit domů, tak do jedné přicházíme. Sedí tam takový holohlavý Nepálec a ukazuje nám fotky jak studovat v Tibetu v klášteře kreslení Mandal. Měl tam opravdu krásné obrazy - až neskutečné, co vše jsou schopni namalovat. Kupujeme pár malých jako dárky a pak koukáme na jednu obrovskou, ale opravdu precizní a krásnou. Je tam metr na metr. Cena? - 550 USD. No chvíli na to koukáme, rozmlouváme s Kimíčekem a nakonec přistupujeme ke smlouvání. Takže nakonec za 350 USD i s těmi malými. Sundal to z toho rámu - kde to bylo vypnuté nějakými provazy - asi jak to maloval - a všechny Mandaly nám pečlivě srolovat do tuby z tvrdého kartonu. Platíme, bereme si od něj vizitku a jdeme si to dát na hotel. Cestou ještě Kimíček vydrancuje pár hadříkových obchodů, aby se neřeklo..:-) Opět - Ex post, pokud plánujete koupit nějakou Mandalu domů - a věřte, že až to uvidíte tak chtít určitě budete - počkejte si až na Kathmandu a kupte do v nějaké "Thaka painting school" - například v Bhaktapuru, ale o tom až tam budeme..:-)
Odpoledne začalo pršet, takže jsme se na jezero ani nedostali. Tak jsme jen zašli na večeři a šli spát. Jinak teplotní rozdíl je opravdu velký. V Jomsonu ráno bylo něco nad nulou a v Pokhaře bylo 28 stupňů. Noc byla také velmi teplá. Přebalili jsme tedy batohy tak, aby vyhovovali naskládáním změně počasí a šli spát.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Muktinath_-_Jomson_-_Pokhara/
