Trek kolem Annapuren, Muktinath - Jomson - Pokhara
Letiště v JomsonuKim Štěpánková
Po obědě jsme nasadili ochranné pomůcky na všechny odkryté části těla a vyrazili. Odtud jdete pouze po rovině a bohužel opět po hlavní cestě. Tak jdeme a žvýkáme písek, co nám permanentně lítá do pusy. Kimíček začíná být značně nevrlá...:-) ale nic neříká. No asi po 20ti minutách zastavujeme a zkoušíme zastavit nějaký z projíždějících džípů, bez úspěchu. To jsme opakovali ještě asi 3x a se stejným výsledkem. Holt, musíme to dojít pěšky. Cestou opačným směrem proudí desítky hinduistických poutníků. Míří do Muktinathu. Po půl hodině cesty musíte sejít přímo do t.č. vyschlého koryta řeky. Když na chvíli odlepíte oči zalepené navátým prachem, výhled je opravdu krásný. Ohromné koryto řeky lemované horami a azuro. Bohužel na fotkách se vítr blbě fotí..:-) Konečně před námi vidíme město - Jomson. Vyrážíme tam přímo skrz to koryto. Trvalo to opravdu hodinu a půl. Vytahujeme mapu a hledáme letiště. Kolem něj je totiž nejvíce hotelů. Město je rozděleno řekou a nejdříve jdete částí nalevo od řeky poměrně dost dlouho - 15 min, poté přejdete most a pokračujete napravo od řeky asi také 15 min. Poté už nalevo za ostnatým plotem vidíte přistávací dráhu. No - je hodně krátká...:-) a na konci se zvyšuje - jak na letadlové lodi. Ubytováváme se opět na oko v docela hezkém hotelu přímo naproti letišti. Nebojte se hluku - letadla zde právě kvůli větru létají pouze od 6:00 do 9:00.
Vybalíme se osprchneme a vyrážíme koupit si letenky na zítra. Zatavujeme v Yeti Airlines. Letenka do Pokhary stojí 100 USD na osobu. Rozhodli jsme se tady trek zakončit, jelikož Nepálci budují směrem do Jomson novou cestu pro džípy a představa dalších 5 dnů jako byl ten dnešní nás trochu děsí. Příště bych si z toho Muktinathu asi vzal ten džíp. Jít v tom větru a prachu je opravdu utrpení. Chtěl jsem vybrat nějaké peníze z bankomatu, ale - nešel..:-) asi mu došly prachy..:-) Tak jsem musel rozměnit část naší eurové rezervy na záchranu vrtulníku. Ten snad už potřebovat nebudeme. Poté jdeme na večeři do našeho hotelu. Objednáváme jídlo a najednou koho nevidíme - ten český pár, co jsme potkali v Chame. Tak opět jeden český večer. Příjemně jsme si popovídali. Po 22:00 jsme šli spát, zítra musíme být v 7:30 na letišti.
Ráno po snídani jdeme na letiště. Je to takové pidi-letiště ve výšce asi 2600 m.n.m. Čekáme na odbavení. Při tom musíte ještě zaplatit asi 200 NPR za osobu jako letištní poplatek. Poté vás čeká procedura jak někde v New Yorku. Musíte otevřít vaše velké batohy, celník se vám tam furt hrabe a ošahává to, asi jako jestli jsme před Thorung La nenesli nějakou bombu. Když se mu něco nezdá - donutí vás to ono celé vyndat a vy pak dalších 15 minut balíte bágl na cestu. No když to uzná - nalepí vám na zavazadlo cedulku, že je to ok. Poté jdete na osobní prohlídku, tak vás projedou, opět prohrabou příruční zavazadlo, celého vás osahají a pak opět dají na báglík cedulku, že je to ok. No tak snad už je to všechno. Čekáme v odletové hale. Kimíček si ještě odskočila před odletem a po chvíli se vrací a tváří se provinile. No tak se ptám copak je. No souká to ze sebe jak z chlupatý deky. Nakonec mi sdělila, že ty pěkné drahé sluneční brýle, co jsem ji koupil před rokem, se momentálně nacházejí na dně tureckého záchodu ..:-) :-) No začal jsem se smát tak začala taky. No holt musíme koupit nějaký padělek v Pokhaře. Konečně přilétá naše letadélko. Vypadá docela dobře. Fotíme pár fotek přímo na letištní ploše. Všichni chvátají do letadla, my spíš čekáme až těsně před start. Pak už také nastupujeme a už mi to docvaklo - všichni s foťákama obsadili místa u okének..:-/ no naše blbost. Jsou volná už jen dvě místa přím za pilotem. Tak sedáme. Vidíme přímo do kabiny před námi. Pak už jdeme na start. Tak nějak jsem si vzpomněl na to letadlo, co spadlo v Kathmandu těsně než jsme přiletěli. No - stejně s tím nic člověk neudělá. Start docela ok, ale jak je člověk zvyklá sledovat tu rychlost u normálních letadel, zdá se vám, že jedete hrozně pomalu. Tak jsme ve vzduchu a já koukám před spolusedícího z okénka. Jsou krásně vidět hory, přelétáme vlastně celý masiv Annapuren. Let trval asi 40 minut a byl bez problémů. Přistání v Pokhaře bylo také ok. Vyzvedli jsme si batohy, já pustil na mobilu navigaci a vyrazili jsme.
Před letištěm, čeká spousta taxíků a za fixní cenu 150 NPR vás dovezou do centra, takže je na zvážení, zda si je nevzít. Koukal jsem na mapu a zjistil jsem, že musíme být tak 30 min pěšky od centra, tak jsme podle navigace vyrazili pěšky. Bylo to ok, za tu půlhodinu jsme tam byli. LP jsme vyměnili za Rough Guide a tam doporučovali Holly Lodge hned na začátku čtvrti s hotelama. Bylo to asi za 800 NPR - njn - cena se zvyšuje oproti horám. Nechali jsme si opět vyprat nějaké prádlo a vyrazili jsme do města na oběd. Pokhara je centrum všech trekařů. Zařídíte odtud vše - treky, rafty, paraglide atd. atd. Vše je tu uzpůsobené pro trekaře. Kdybych měl příště více času, vyrazil bych ještě na jeden z kratších treků z Pokhary. V centru města je velké jezero, na kterém se můžete projet na lodičce. Jsou odtud ráno krásné výhledy na masiv Annapuren. My zašli na oběd do jedné restaurace doporučované v RG a bylo to dobré. Poté jsme šli zakout jízdenky na autobus do města Lumbini - rodiště Budhy. V jedné velké autobusové společnosti - GreenTours nám však řekli, že turistický autobus přímo tam nemají a jestli chceme, že nám zařídí "public bus". No co nám zbývá, tak to kupujeme - cen 1 200 NP za oba je docela OK. Má to trvat 7h - no hustý. Zítra v 8:00 vyrážíme. Pak vyrážíme na obhlídku místních obchodů. Na každém rohu jsou kreslíři Mandal. Něco takového jsem chtěl pořídit domů, tak do jedné přicházíme. Sedí tam takový holohlavý Nepálec a ukazuje nám fotky jak studovat v Tibetu v klášteře kreslení Mandal. Měl tam opravdu krásné obrazy - až neskutečné, co vše jsou schopni namalovat. Kupujeme pár malých jako dárky a pak koukáme na jednu obrovskou, ale opravdu precizní a krásnou. Je tam metr na metr. Cena? - 550 USD. No chvíli na to koukáme, rozmlouváme s Kimíčekem a nakonec přistupujeme ke smlouvání. Takže nakonec za 350 USD i s těmi malými. Sundal to z toho rámu - kde to bylo vypnuté nějakými provazy - asi jak to maloval - a všechny Mandaly nám pečlivě srolovat do tuby z tvrdého kartonu. Platíme, bereme si od něj vizitku a jdeme si to dát na hotel. Cestou ještě Kimíček vydrancuje pár hadříkových obchodů, aby se neřeklo..:-) Opět - Ex post, pokud plánujete koupit nějakou Mandalu domů - a věřte, že až to uvidíte tak chtít určitě budete - počkejte si až na Kathmandu a kupte do v nějaké "Thaka painting school" - například v Bhaktapuru, ale o tom až tam budeme..:-)
Odpoledne začalo pršet, takže jsme se na jezero ani nedostali. Tak jsme jen zašli na večeři a šli spát. Jinak teplotní rozdíl je opravdu velký. V Jomsonu ráno bylo něco nad nulou a v Pokhaře bylo 28 stupňů. Noc byla také velmi teplá. Přebalili jsme tedy batohy tak, aby vyhovovali naskládáním změně počasí a šli spát.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Muktinath_-_Jomson_-_Pokhara/
Oldřich Štěpánek
Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Ráno jsme podle instrukcí byli v 8:30 připraveni po snídani k odjezdu na Gili Ayer. Měl nás vyzvednout chlapík od Mr. Hardyho. Nikdo nikde, jen parta Amíků, kteří si dali snídani před Rinjani trekem. Bolely nás nohy tak, že jsme sotva chodili. Amíci zmerčili, že Rinjani asi máme za sebou, tak začali vyzvídat. Hrozně se divili, že nahoře je dost zima a že v kraťasech to rozhodně nebude žádný med. Nakonec z nich vylezlo, že jim nikdo nic neřekl a že mají jen věci na pláž..:-) No začali být dost nerudní na svého průvodce, načež je uklidnil, že hned další zastávka je u obchodu, kde vše můžou dokoupit..:-) No zajímavá obchodní taktika..:-) Určitě z majitele obchodu něco kápne, ale chudáci ti Amíci. Náš chlapík furt nikde. Zašel jsem za Holanďanem, jestli nemá číslo na Mr. Hardyho. Tak mu zavolal a že prý jeho člověk za chvíli dorazí. No nakonec jsme čekali až do 10:00, než se objevil. Objednal nám koňský povoz a odvezl do přístaviště. Tam nám koupil 2 lístky na veřejnou loď na Gili Ayer – mimochodem tuším 8 000 IDR za jednoho. Funguje to tam tak, že když je dostatek lidí a nákladu na loď, tak vyrazí. Naštěstí nás bylo už dost, takže asi za 10 min jsme se nalodili. Cesta trvala cca 10 minut, bylo to kousek. Jakmile jsme vystoupili, hned byl u nás chumel náhončích nabízejících „transport“ koníkem s povozem. My ale vyrazli pěšky podél pláže.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
OBRAZEM: Prahou prošel majálesový průvod. Masky kritizovaly Beka a bydlení
Součástí oslav 1. máje byl ve středu studentský majálesový průvod, který vyrazil z pražské Kampy a...
„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel
V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...