Ráno jsme se probudili kolem 7:00 a vyrazili jsme na snídani, která byla v ceně. Jídelna byla umístěna dole ve sklepě. Již tam sedělo asi 6 lidí a snídalo. Prostředí opravdu nic moc, krapet plísně, ale zase žádné drama..:-/ No pozdravili jsme a sedli si ke stolu. Začali jsme snídat a najednou si říkám, že ta skupina mluví nějakou známou řečí..:-) njn - Češi..:-) Nečekal jsem, že krajany potkáme hned první den. No snídaně nic moc, nějaká vaječná omeleta, hnusný kafe a banán... alespoň něco v žaludku. Po snídani si nás vyzvednul chlapík od pana Govindy a dovezl nás na "autobusové nádraží". Cestou to byla opravu síla. Mysleli jsme, že Nepál bude něco jako Vietnam, ale musím říct, že je to rozdíl asi jako Rumunsko a Švýcarsko. Cestou byl asfalt tak jako sporadicky, město mi přišlo jako kdyby včera bylo silné zemětřesení, kolem cesty člověk občas zahlédnul nějaké ležící a umírající lidi - několik evidentně postižených leprou - byto to dost otřesné. Tak jsme na sebe s Kimíčkem koukli a řekli si - " to jsme to zase někam vyrazili...." Když jsme dorazili na autobusák, bylo to takové špinavé místo, kde stálo asi 100 minibusů a asi tisíc Nepálců, všechny nápisy v té jejich hatmatilce, no byl jsem rád, že tam s námi byl ten chlapík. Zajistil nám jízdenky do jednoho z těch lepších minibusů, nicméně jsme tam seděli my dva a asi 15 Nepálců. Zavazadla na střechu, chvíli přetahovaná s dvěma Nepálkama o místo u okna, ale nakonec jsme vyhráli a něco po 8:00 vyrážíme. Čeká nás asi 150km nicméně je to tak na cca 6-7h jízdy.
Besi Sahar - BhulbuleKim Štěpánková
O cestování lokálními autobusy by se dala napsat celá kapitola. Zkrátka - bylo to to nejhorší na celé naší dovolené . Jezdí se vlevo, řidič a jeho závozník rozdali Nepálcům na začátku pytlíky na zvracení a cca 50% cestujících je cestou hojně využilo. Z našeho řidiče táhla marihuana a furt se tlemil..:-) Cestou závodil s ostatními autobusy a děsně se smál, když je málem vyškarpovat ..:-) Silnice vypadá asi jako okreska v ČR po 10ti zimách a samá serpentina. Po deseti minutách jízdy, kdy jsem musel využít všechny končetiny ke stabilizaci, abych nevylítnul ze sedačky, jsem dal radši Kimíčkovi Kinedryl. Naštěstí poté usnula. Já to bohužel musel zažít celé. Autobus zastavoval asi každých 5 minut a někoho nabíral, celou jízdu byly otevřené dveře a ten kolega řidiče z nich koukal ven..:-) no odvážný chlapík. Asi za hodinu jsme zastavili na mávnutí nějakého Nepálce s 5ti kozama. Jsem si říkal, kam je jako chce dát...:) no kam, šup s nima na střechu.... mazec.
Asi po čtyřech hodinách jsme zastavili na jídlo. Jen jsme dosedli do restaurace - přistál před náma Dal Bhat - typické nepálské jídlo. Je to rýže s takovou luštěninovou polévkou, zeleninou na kari, něčím zeleným a nákládaným zelím. Zajímavé je, že když nějakou součást Dal Bhatu sníte, číšník vám přidá cokoliv zadarmo. Po nepálsku se toto jejich národní jídlo jí tak, že všechny ty přísady smícháte s rýží v poměru podle chuti a jíte to pravou rukou. No - my jsme přeci jen užívali příbor. Tak to jedí všichni Nepálci - co je neuvěřitelné - 9 z 10ti Nepálců jí Dal Bhat 2x denně a většina nikdy nejedla nic jiného... to bych asi umřel. Chuťově nic moc - resp. mně to moc nechutnalo. Celý oběd proběhnul asi během 10 minut a pak hned do autobusu. Cesta byla velmi únavná, ale nakonec jsme kolem 15:00 dorazili do Besi Saharu. Chtěli jsme rovnou vyrazit a dojít do vesnice Bhulbule. Plán cesty jsme převzali z Lonely Planet - Trekking in Nepal. Pokud rovnou z Besi Saharu vyrážíte na trek, nechte se autobusem zavést až na konec vesnice - je totiž dlouhá snad 2 kiláky, nicméně ti autobusáci to vědí a většinou tam stavěj. Tam se taky musíte nahlásit a ukázat TIMS card na nějaké služebně - je také na konci vesnice, takže nikam daleko nemusíte. Hned potom jsme vyrazili. Pokud máte dost času, asi je ke zvážení i zůstat přes noc v Besi Saharu, protože ta cesta autobusem je opravdu dost vyčerpávající.
Já tak 22kg na zádech, Kimi tak 14kg. Podle LP by to do Bhulbule mělo být 2h 45 min chůze. Cesta je tam pěkná, ale jezdí tudy bohužel každou chvíli džípy a autobusy, protože dost trekařů se nechává zavést dále než do Besi Sahar. Cestou si začínám uvědomovat, že ten batoh opravdu lehký není..:-) Tím spíše pro nás - netrénované trekaře..:-) Naštěstlí LP nelhal a opravdu něco před 18h jsme dorazili do Bhulbule. Tam je zase stanoviště ACAP a kontrolujou Váš ACAP permit. Zalezli jsme hned do první lodge podle LP - Thorung Gest House. Cena za noc pro dva = 250 NPR, což je +- stejné téměř po celém treku. Ubytování je extrémně levné, vydělávají na tom, že si dáte večeři a snídani. Lodge = 4 stěny a 2 postele. Když máte štěstí, je to taková hezká místnost ze dřeva. Když máte smůlu, vypadá to asi jako kdyby jste do chlívku pro prasata dali dvě postele (viz Thorung Phedi). Každopádně co chtít na horách více, furt na vás nefouká a teplota je o pár stupňů vyšší než venku. Každá lodge má nápis 24 hour hot shower..:-) my ji za 2 týdny měli 2x..:-), ale po dlouhém treku jsme byli rádi, že je alespoň studená. Také záleží, kdy do cílové vesnice dojdete. Když tam jste brzy, vaše šance na hot shower významně stoupají... Na našem hotelu byly společné dvě špinavé sprchy a dva turecké záchody - nepálský standard na horách. K večeři jsme si dali pivo a nějakou smaženou rýži se zeleninou. Obecně jsme si často také dávali polévky - pozor - 90% z nich jsou čínské z pytlíku..:-) nicméně zahřejou. Pokud nechcete čínskou - dejte si vegetarian soup - tu většinou musej uvařit..:-) cena záleží na nadmořské výšce a kvalitě hotelu, ale průměr je cca 200 - 300 NPR. Bylo tam s námi pár Anglánů, ale byli jsme dost unavení, tak jsme se ani nezapojovali do hovoru. Po večeři vypadla elektrika /v Nepálu velmi častá záležitost všude včetně Kathmandu, takže svíčku a čelovky s sebou /. Byli jsme dost unavení, takže jsme šli brzy spát. Co se týká nákladů - tak v horách jsme se většinou vešli do 4 000 NPR za oba na den. Zítřejší cíl - Ghermu.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Cesta_Kathmandu_-_Besi_Sahar_a_1._den_treku
