Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Turtle beach hotelKim Štěpánková
Od přístaviště jděte vždy doprava, doleva nic moc není. Míjeli jsme jeden hotel za druhým. Nalevo od prašné cesty byly hotely, napravo jejich restaurace přímo u pláže. Asi po 10 min. chůze jsme přišli k jednomu hezkému komplexu bungalovů. Vypadaly opravdu hezky, slaměná střecha, celé ze dřeva. Hned u nás byl chlapík a prej 300 000 IDR za noc i se snídaní. Navíc měli i bazén. To nakonec rozhodlo, jelikož Kimíček se tam rovnou sunula. Jmenovalo se to „Turtle beach hotel“. Bungalov byl opravdu hezký, nový s venkovní sprchou z bambusu. Prostě idylka. Zjistili jsme, že hotel je v závěrečné fázi výstavby..:-), resp. bylo tam pár mladíků, kteří dělali dokončovací práce. Takže úplně nový. Super. Hned jsme si vzali plavky a šli se vykoupat. Když jsme přišli k moři, byl už docela odliv, takže na nějaké extra koupání to nebylo, tak jsme se jen osvěžili.
Co se týká samotných Gilis, jsou to opravdu tři kapky bílého písku v tyrkysovém moři u pobřeží Lomboku. Nejsou zde silnice, jen prašná cesta okolo ostrova. Neslyšíte ani žádná auta či motorky, protože tu žádné nejsou. Není tu dokonce ani policie. Jediné co slyšíte je šumění moře. Naprostá paráda. Gilis jsou tři – Ayer, Meno a Trawangan. Dle LP pokud chcete noční život, plno barů na pláži a párty až do rána, zamiřte na Trawagan – mimochodem největší z ostrovů. Naopak nejmenší je Meno – tam prý je to o něco dražší a takové až zase moc klidné. Nakonec Gili Ayer by měl být ideální pro rodiny svým pohodovým charakterem, dobrými restauracemi a jen pár bary. Něco takového jsme přesně po Rinjani potřebovali.
Na ostrově jsme strávili 4 noci. Byl to parádní relax. Jeden den jsme si půjčili kolo a objeli ostrov. Na druhé straně ostrova než jsou hotely jsme našli úplně prázdnou pláž, nikde nikdo, žádné hotely, tak jsme se tam jeden den plácli a užívali toho klidu. Večer jsme vždy zašli na večeři do jedné z mnoha restaurací přímo u pláže. Každá z nich večer nabízela BBQ sea food, tak to bylo něco pro nás. Čerstvé ryby, humry, krevety, olihně – paráda. Gilis jsou také známé potápěním. My jsme jen šnorchlovali, ale i tak to byla paráda. Hned na kraji pláže už začínají korály a mezi nimi se to hemží pestrobarevnými rybkami a tak. Jak jsme si tak plavali, tak najednou se pod námi objevily dvě tak metrové želvy. Tak jsme s nimi chvíli plavali – super zážitek.
Celkově Gili Ayer 100% doporučujeme. Ceny jsou stále ok, potápění je taky perfektní. Jediné, co by se dalo vytknout, je obtížný přístup do moře. Na nějaké velké koupání to nebylo. Před asi dvěma restauracemi jsou udělané dvě malé pláže, kde je ten přístup ok, ale jinak je to bída.
Poslední den jsme měli zaplacenou rychlou loď zpět na Bali, ale odjezd byl až v 15:00. Tak jsme se ještě tak poflakovali po ostrově, dali si poslední tuňákový steak a vyrazili na loď. Měla trochu zpoždění, ale pak už jsme vyrazili. Nejdříve jsme mířili zpět na Senggigi. Sedli jsme si na střechu lodi a užívali si jízdu. V Senggigi však pěkně lilo, takže jsme museli rychle do podpalubí. Nabrali jsme nějaké další pasažéry a vyrazili směr Bali. Bylo trochu pod mrakem. Seděli jsme už v podpalubí, začalo znova pršet. Loď patřila mezi menší a za chvíli to přišlo. Vjeli jsme asi přímo do bouřky.
Do lodi začaly mlátit vlny, které byly velké jako naše loď. Nakláněli jsme se tak, že už jsem začal přemýšlet, jak budu vyrážet ta okna, až se to převrátí a tahat Kimíčka ven z lodi. Loď se houpala takovým způsobem, že všichni se sotva drželi. Nějaké holky začaly křičet a nasazovaly si záchranné vesty – no prostě mazec..:-) Najednou přišla jedna z těch velkých vln a práskla nám do boku lodi, slyšel jsem jak zhasly motory. No Kimíček se dost bála, nicméně mně bylo tak blbě, že moje uklidňování asi neznělo úplně přesvědčivě. Začala mezi námi chodit posádka a furt volali „do not panic“ ..:-) No jak z nějakého filmu. Po chvíli volné plavby nahodili opět motory a začal kličkovat mezi vlnami. Každou chvíli do lodi zase narazila nějaká velká vlna, ale postupně se to zlepšovalo. Když jsme nakonec na Padang Bay dorazili, myslím, že jsme si všichni oddychli. Hodně lidí to pak muselo vydýchat na břehu. Měli jsme už objednaný ten samý hotel jako před Rinjani. Našli jsme zase toho chlapíka, se kterým jsme to celé domlouvali. Pak už jsme jen dorazili do hotelu, připravili si věci na zítřejší let, zajeli si na večeři a šli spát. Zítra letíme na skok do Singapuru.
Oldřich Štěpánek
Konec naší Tour de Nepal
Ráno jsme si zase přispali, dali si snídani v Thamelu a pak se celý den poflakovali po Kathmandu a dokupovali ještě nějaké suvenýry a dárky do Čech. Kimíček nalezla spoustu hadříků, takže jsme se asi 5x museli vracet s plnými batohy na hotel. Konečně drancování obchodů utnuly poslední 2000 NPR v peněžence. Na hotelu jsme vše narvali do našich batohů i do dalších dvou, co jsme zde nakoupili a vše bylo připraveno na cestu. Zašli jsme na poslední večeři a úspěšně tam utratili zbytek peněz. Měli jsem jen 1000 NPR jako železnou rezervu na taxíka k letišti. Po večeři jsme šli brzy spát, ráno vyrážíme v 7:00 od hotelu.
Oldřich Štěpánek
Kathmandu - hlavní město Nepálu
Ráno jsme vstávali kolem 7:00, dali rychlou snídani a džíp od hotelu nás dovezl na stanoviště autobusů. Dali jsme batohy do kufru /naštěstí ne už na střechu/ a nastoupili jsme. Autobus byl asi nejlepší, kterým jsme v Nepálu cestovali. Velké sedačky, klima nebyla, ale u každého sedadla větráček. Kolem 8:00 jsme vyrazili. Cesta byla díky pohodlným sedačkám celkem ok, nicméně díry v asfaltu jsme cítili pořád. Asi za 4h zastavujeme na oběd. Je to taková jídelna, kde zastavili snad všechny turistické autobusy jedoucí do Kathmandu. Vystoupili jsme a všude davy lidí jdoucí do jídelny. Mají tam zajímavý systém, nejdříve si u kasy musíte koupit lísteček s číslem jídla, které jste si vybrali a poté s tím lístečkem musíte do fronty k jednomu z mnoha chlapíků, co tam kuchtí ty jídla přímo mezi stoly jídelny. Pak si musíte někde najít příbor a místo na sezení a začít jíst..:-) No zážitek, ale něco do žaludku jsme dostali. Za 30 min už zase musíme nastupovat a vyrážíme. Hodinu jedeme tak na pohodu a pak to začalo. Před námi byly hory kolem Kathmandu. Viděli jsme několik kilometrů serpentin, které byly zaplněné stojícími auty. Prostě dopravní zácpa. Nevíme, jestli se něco stalo, nebo jestli to bylo normální, ale strávili jsme čtyři hodiny popojížděním do serpentin, hrůza. Konečně v podvečer dorážíme do Kathmandu. Autobus zastavil na jedné rušné ulici, ptáme se kudy jít do Thamelu (čtvrť turistů) a vyrážíme. Je to asi 10 min chůze.
Oldřich Štěpánek
Chitwan - překvapivé safari v Nepálu
Ráno vstáváme kolem 5:30, nasadíme batohy a vyrážíme. Hotel úplně tmavý, nikde nikdo. Na recepci zhasnuto. No platili jsme už večer, tak míříme k východu. Oops, hotel je zamčený na mříže..:-) a nám za 15 min odjíždí autobus. Tak co teď, nezbývá nic jiného než dělat nějaký hluk a přilákat recepčního z hotelu. Tak začínám lomcovat mřížemi a čekám. Nic, tak znova. Pak už slyším šramocení a z jedněch dveří vylezl rozespalý Nepálec, chvíli koukal jak puk, nechápal, tak mu říkám, že za chvíli nám jede bus, tak to naštěstí pochopil a pustil nás. Autobus stál na té hlavní silnici proti vstupu do areálu. Je to kousek, tak stíháme. Byl tam autobus, který vypadal lépe než ten minulý, ale že by to byl nějaký zázrak, tak to nebyl. Batohy naštěstí dali dozadu do kufru a my nasedli. Vevnitř je to o dost lepší, tak 2x více místa na nohy, větráčky u sedadel, oddělený prostor řidiče od cestujících. Byli jsme docela spokojeni. Většina cestujících byli cizinci. Tak vyrážíme.
Oldřich Štěpánek
Rodiště Buddhy - Lumbini, Nepál
Ráno vstáváme už v 6:30, rychle zaplatíme a jdeme 100m dolů po ulici do jedné hezké kavárny, co jsme si včera vyhlédli. Dali jsme si čerstvé pečivo a normální kafe - balada, po těch všech vajíčkách, tibetském chlebu atd. Dojedli jsme, chytli taxíka a nechali se odvést na autobusové nádraží. Taxík byl za 150 NPR. Autobusové nádraží vypadalo jako fotbalové hřiště, kde místo trávy je hlína a místo branek vyskládané hezké turistické autobusy. Je tam takový - asi šéf a organizátor, který se na nás hned obrací, ukazujeme mu naše jízdenky, tak říká, že autobus ještě nepřijel, ale že je na cestě..:-) tak ať si sedneme a počkáme. Vedle nás sedí ještě jeden běloch - vypadal jako kovboj, byl z Kanady. Seděli jsme a koukali, jak kolem nás odjíždí jeden hezký autobus za druhým. Pak přijel ten náš..:-) no, vypadal hodně jinak oproti těm ostatním. Holt - public bus. Jeden z Nepálců hned bere naše bágly a hází je na střechu, poté nás usazuje. Zajímavé je, že i v takovém buse platí místenky. Sedli jsme si o dvě místa jinam a hned nás řidič přesadil na ta správná. Sedačky jsou na Evropany, jako jsem já, dost malé a úzké, ale jde to. Místo na nohy nula, kolena se mi tam skoro ani nevejdou. Kimíček je na tom o poznání lépe..:-)
Oldřich Štěpánek
Trek kolem Annapuren, Muktinath - Jomson - Pokhara
Vstávali jsme až po 8:00 a musím říct, že konečně noc, kdy jsem se nebudil. Přebalili jsme bágly a šli na snídani. Hodně turistů si bere z Muktinathu džíp do Jomsonu a pak už druhou část Annapuren nejdou. Tak to chce udělat i Petr s Danielou a nakonec i my. Rozhodli jsme se ale, že to dáme do Jomsonu pěšky. V klidu dosnídáme a vyrážíme. Cestou potkáváme několik pouličních prodejců většinou s čepicemi a rukavicemi z jačí vlny. Dobré je, že hned vedle vystaveného zboží mají něco jako dřevěný pletací stroj, na kterém to vše vyrábějí. Kupujeme něco pro Kimíčka a vyrážíme. Dnes náš čeká cca 1 000 m sestupu. Jako každý den je dnes azuro. První vesnice, kterou procházíme je Jharkot - jsme tam za cca půl hodiny. Opět pár stánků s hadříkama a ovocem. Obecně na této straně od Thorung La se nám zdá vše takové civilizovanější, mají tu kanalizaci, elektřinu, domy jsou lepší a hezčí atd. Cestou nás každou chvíli míjí nějaký džíp plný turistů. Je fakt, že nás zas tolik pěšky nejde..:-) no uvidíme. Pokračujeme v sestupu, před námi jsou opět krásné pohledy na to samé pohoří, jak z Thorung La. Většinu cesty jdeme po silnici pro džípy. Pokaždé když projedou, tak člověk díky těm oblakům nemůže ani dýchat. No, možná jsme si měli také vzít džíp. Po chvíli chůze vidíme před námi vesnici Khingar. Můžeme jít podél cesty doleva, nebo to vzít naznačenou zkratkou přímo dolů. Díky těm hrozným džípům volíme druhou variantu. Cesta byla nakonec bez problémů. Přicházíme do vesnice a chvíli odpočíváme na stanovišti pro šerpy. Po chvíli opět pokračujeme, bohužel se zase napojujeme na hlavní cestu. Opět pár oblaků kouře od projíždějících aut. Další vesnicí má být Kagbeni, což má být jedna z nejhezčích vesnic na treku. Na rozcestí, kam po chvíli dojdete, můžete jít doleva nebo rovně. Před námi šlo několik šerpů a pár turistů a všichni šli doleva, tak jsme je následovali. Bylo kolem 11:00 a z ničeho nic začalo poměrně hodně foukat. Poměrně hodně je možná slabé slovo. I já s mojí konstitucí jsem se chvílemi musel přidržovat, aby mě to někam nesfouknulo, natož Kimi. Ta mi tam málem uletěla...:-) Ještě navíc terén dost na prd. No sunuli jsme se proti tomu větru krok za krokem. Kagbeni mělo být jen 35 minut chůze a my šli již přes hodinu, tak jsme si říkali, že jsme měli jít asi na rozcestí dolů. A taky že jo. Vyšli jsme za jednu horu a před námi se objevilo obrovské koryto řeky. Vedle břehu pak vedla silnice a daleko napravo od nás jsme viděli - ano Kagbeni. Jsou vidět krásná kaskádovitá políčka před vesnicí. No bohužel, vracet se tam nebudeme. Takže pokud vesnici chcete navštívit, na rozcestí dolů. No, ale kam teď jdeme? Naštěstí nalevo od nás opět vidíme vesnici, tak tam sestoupáme a je to Eklai Bhatti. Poslední vesnice před Jomsonem. Takže jsme šli prakticky zkratkou..:-)akorát přes to pohoří. No nic, hrozně fouká, jsme celí špinaví od prachu, tak hledáme, kde si dát oběd. Je tam pár restaurací, tak do jedné zacházíme. Objednáváme nějakou nepálskou klasiku a ptáme se pána, co nás obsluhoval, jaká je další cesta a jestli tam také tolik fouká. Tak říká, že do Jomsonu je to hodina a půl a prý to bude mnohem lepší - no moc mu nevěřím.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
PRODEJ STAVEBNÍ PARCELY 802 M2, LOČENICE, OKR. ČESKÉ BUDĚJOVICE
Ločenice, okres České Budějovice
2 085 200 Kč