Návštěvy příbuzných povoleny jen v případě nezbytných potřeb a nutné péče, z toho plyne, že nepříbuzným randícím osobám je zakázáno se scházet a očkování bude napříště podmínkou pro svobodu pohybu.
Před rokem napsat knihu s dějem z podobného sociálního prostředí by autora zařadilo mezi blázny. Včera jsem sestře mé obvodní lékařky na telefonický dotaz, zda se chci nechat očkovat, odpověděl, že ne. Důvody jsem si totiž již předem poskládal sám pro sebe. Různé poslední teorie straší různými změnami naší DNA, ale já své potomstvo již nezměním a další mít nebudu, jde pouze o mou existenci. Je potřeba si uvědomit, že kdejaký detail v našem v životě, třeba i pouhé pozření jednoho hříbku zasaženého z mraku po černobylské havárii radioaktivním cesiem i po 25 letech, může změnit naši DNA. V radioaktivním prostředí žijeme všichni, někteří více, jiní méně, ale tak to bylo vždy a stále jsme se nějak museli přizpůsobovat. V posledním století k těmto přirozeným pozemským a kosmickým vnějším vlivům přibylo hodně chemie, elektroniky, záření všeho druhu a věřit tomu, že to nemá na náš lidský rod vliv je mírně řečeno velice odvážné i pro ty největší optimisty.
Naproti tomu výbuchy v Hirošimě a Nagasaki i černobylská tragédie, dávají za pravdu těm úvahám, že sice vymřou ti nejslabší jedinci ze zasaženého okolí, následní jedinci jsou pak ale odolnější a další generace potomků z těchto oblastí se dožívá vyššího věku a jsou zdravější. I tato pandemie ve skutečnosti zasáhne především slabší jedince a nechá žít ty, kteří budou dál šířit zdravější potomstvo, tak tomu bylo vždy a díky tomu každý živočišný druh se vlastně vyvíjí a přežívá.
Mým odmítnutím dám šanci mladším, vždyť stáří není tím jediným rizikovým faktorem u této nemoci. Například jsou různé těžké, ale někdy vyléčitelné nemoci a tyto choroby mají lidé o více desítek let mladší než sedmdesátiletí a zasloužili by dostat přednost v očkování. Na druhé straně je dobré dát ale každému jedinci možnost si vybrat, má-li třeba nějakou formu nevyléčitelné rakoviny se zcela jistým průběhem posledních pár měsíců života, zda si vlastně případnou nákazou koronavirem to své utrpení nezkrátí. Totéž platí i pro mnoho jiných nemocí s jistým průběhem posledních dní jedince. Ne každý má to štěstí, že zemře ve spánku, nebo alespoň na konečný infarkt mozku, či srdce.
Rád bych věděl, zda nošení roušek plus všechna dřívější i ta dnešní až nemyslitelná nařízení můžou mít vliv na omezení nakažlivosti těchto virů. Co člověk to jiný názor a možná ani jeden na světě zatím nemá ten správný. Udivující je velký rozdíl v názorech vědců na tuto nemoc přitom se chlubí, že k vývoji těchto vakcín potřebovali proti dřívějšku jen desetinu času. Určitě nejde o tu nejhorší variantu nemoci, která lidstvo čeká, nebo která jde případně vytvořit. V každém případě si napříště budeme muset zvykat na novou otrokářkou variantu chodu života na naší planetě. Úředně povolená schůzka dvou nepříbuzných lidí, dříve nazývané rande, bude napříště oslavována jako vítězství demokracie.
