V roce 1953 byla měnová reforma československé koruny a ceny potravinářského zboží byly určeny v hodnotách podle přiloženého výstřižku z novin. Zajímavé je si uvědomit, jaké byly v té době výplaty a jak dlouho se tyto ceny udržely
Asi tomu nikdo neuvěří, ale v té době mí rodiče museli pracovat nadále v restauraci a oba si dohromady vydělali pouhých 900 Kč. Táta obsluhoval a máma vařila a uklízela. Táta postupně vše prodal, protože zvyk hostů pít na dluh se po roce 1948 nezměnil a táta svým přístupem k hostům také ne. To se nedalo vydržet, ale možnost odejít z restaurace byla povolena jen odchodem rodičů do těžkého průmyslu a tak máma musela po práci v restauraci chodit na noční směny do cihelny, později do lisovny a táta musel do slévárny.
Příjem rodičů se za práci v těžkém průmyslu zvětšil dohromady na 2 200 Kč měsíčně, ale přesto je zajímavé, že i za tuto částku se vůbec dalo rodině žít při uvedených cenách, které se ve skutečnosti mnoho let vůbec neměnily a vlastně byly skoro stejné až do roku 1989. Já sám jsem v roce 1973 po absolvování vysoké školy nastupoval jako konstruktér za základní plat 1500 Kč. Vzpomínka na ty všechny časy je taková, že nikdy jsme hlady netrpěli, ale na nic jiného se nedalo ani pomyslet. Žádné cestování, oblečení leckdy děděné se nosilo do roztrhání, brigády zaplňovaly alespoň polovičku prázdnin již od třinácti let a od rodičů kapesné skutečně nulové. Tato samozřejmost přitom platila pro všechny.
Proč vlastně tuto vzpomínku uvádím? Mnoho mladých lidí, ale i ti starší, si neuvědomují, jak jsou dnes potraviny levné a jak malou část z výdělku ubírají. Dříve se za stravu vydal skoro celý plat, dnes se za jídlo utratí jen malá část. Při průměrné výplatě dnes 27 000Kč a tehdy 1 500 Kčs je poměr 18x, tedy 0,25 kg másla by stálo při tehdejší ceně 11 Kčs dnes 198 Kč, vepřový bůček tehdy 26,2 Kčs dnes 472 Kč, vepřové sádlo tehdy 35 Kčs dnes by stálo 630 Kč, ale třeba mléko 2 Kčs by dnes mělo stát 36 Kč, cukr 14 Kčs dnes 252 Kč, rum 1 litr 68 Kč dnes 1224 Kč a chléb tehdy 2,8 Kč by měl stát dnes 50,4 Kč. V té době se za tramvajenku platilo 0,6 Kčs, dnes by měla ale stát necelých 11 Kč.
Je zajímavé, že po třech letech práce ve strojírenském podniku, jsem jako mí rodiče musel také přejít do těžkého průmyslu, abych měl zvýšen plat na 1800 Kč, jinak bych rodinu neuživil. Útrata za jídlo a pití je dnes skutečně malá, stačí na ni pouhé tři tisíce měsíčně na osobu, ale vše ostatní spolknou výdaje, které dříve nebyly, nebo byly zanedbatelné. Je zajímavé se zamyslet nad tím, kam se vlastně musí to neobvykle velké zbylé množství peněz odevzdat. Snad jedině bezdomovci to mohou ocenit a proto jich je dnes několik tisíckrát více než dříve.
Jistě se každý také již zamyslel nad nynějšími výsledky fotbalistů a hokejistů a porovnal je s výsledky z dob komunistického útlaku. Dá se předpokládat, že západní státy ve vývoji blahobytu a sportu pokračují stále stejně, u nás by měl ale nastat doslova skok k lepšímu po roce 1989, ale ono tomu tak nebylo. Pouze ze začátku byly úspěchy v těchto sportech jakoby ze setrvačnosti, ale nyní se naše zaostávání zvyšuje. Jedním z důvodů by mohl být fakt, že dříve se člověk neměl možnost podívat do zahraničí, pouze vrcholový sport to dovoloval a tak se skutečně každý doslova ze všech sil snažil. Dnes si každý jedinec může zajet kamkoliv a tato dřívější jediná šance se někam podívat již nehraje pro nikoho žádnou roli. Zůstává jediná motivace kolektivního sportovce a tou je uchytit se v nějakém zahraničním klubu a tak si vydělat víc, než by obdržel v tuzemských podmínkách. Jaký by ale byl důvod být dokonalý, když by i u nás byly výplaty stejně vysoké, jako v zahraničí?
