Slibovaná administrativní zjednodušení se nikdy nekonala

Něco vyrobit, postavit či získat potřebná povolení k čemukoliv je stále složitější a tak slib vyhotovit daňové přiznání za dvě minuty je jen úvodní přípravou na další krok k absolutní kontrole každého sebemenšího pohybu 

podnikatelů. Doposud se stále vše jen komplikuje s odkazem na to, že počítače vše levně a jednoduše zvládnou doslova samy.

Pozvat si zedníka na nové obložení koupelny není již dnes jednoduché, příště to ale bude ještě daleko složitější. Obkladačů bylo málo, protože právě takovou práci dělali lidé, kteří se chtěli zbavit administrativy a přemíry měnících se zákonů a nařízení. Dnes ale nařízení stále přibývají, bez účetního si málokdo povinná hlášení na všechny úřady udělá sám, navíc přibyla EET a určitě se další sledovačky připravují a tak nastává okamžik, kdy všichni budou nadšeně volit ty, kteří jim slíbí bezpracné počítačové vypracování všeho přikázaného byrokratického dění u speciálně zaškolených úředníků se specialisty  ve vysoce výkonných výpočetních střediscích. Zatím se to nazývá dvouminutovým vypracováním daňového přiznání. Proč nebýt první vyspělou zemí, kde všechna ta povinná hlášení postačí k tomu, aby si daňový úřad udělal hlášení sám, k tomu vše určitě budoucnost dospěje.

Kdysi jsem se divil, že právě třeba obkladač požaduje za hodinu práce 300 mých již zdaněných korun, já si přitom vydělával tehdy v základním příjmu před zdaněním jen 100 korun. Neuvědomoval jsem si, že i on ty mé peníze musí také zdanit. Dnes se ale nemůžeme divit tomu, když si řekne ne o trojnásobek, ale třeba čtyřnásobek. On totiž bude muset živit navíc odborníka, který za něj bude hlídat stále složitější systém povinných administrativních úkolů, které stát na něj klade. Sankce za špatná, nebo jen opožděná hlášení jsou pro podnikatele doslova likvidační a exekutoři dostali pravomoci před lety nemyslitelné. Pokud si onen obkladač zvládne udělat všechnu administrativu sám, jeho náklady na potřebná zařízení a čas strávený s vyřizováním této agendy si musí promítnout do nákladů a v podstatě vše nakonec bude muset zaplatit stejně zákazník. Divím se všem, kteří dnes EET těm „nenasytným“ podnikatelům přejí v domnění, že si snadno a podvodně vydělávají a jen oni poctiví zaměstnanci jsou horentně obíráni zaměstnavateli. Jenže ten zaměstnavatel za ně musí platit všechny daně státu tak, že si to kolikrát zaměstnanec ani neuvědomí. Soukromí podnikatelé jsou přitom státní byrokracií hlídáni a jakákoliv třeba i neúmyslná chyba by je mohla stát existenci a někdy až ztrátu všeho majetku. Je třeba také samostatně nepodnikajícím lidem připomenout, že se vždy automaticky platilo za práci od soukromníka v poloviční výši proti výplatě za práci od firmy. Soukromník za stejnou práci dostal polovic, lépe sice proto sehnal práci, ale později se mu to vymstilo v důchodě, protože základ k výpočtu měl a bude mít nižší.

Nebude dlouho trvat a penězi se nebude platit, nejdříve se uzákoní placení kartami, později čipem voperovaným pod kůži, nebo jinak povinně nošeným a každý soukromý podnikatel i běžný zaměstnanec tak bude vlastně státem dokonale sledovaná osoba. Vše k tomu směřuje a lidé tento trend přijímají dokonce jako známku pokroku. Tato zvětšující kontrola každého kroku může skončit v absurditách, které v současnosti považujeme až za směšné, ale politici mají své odborníky a ti jim poradí jak voliče navnadit k tomu, aby je o takové blbosti dokonce sami žádali.

Stále složitější byrokratické zatížení soukromých podnikatelů odradí mnoho lidí od zajímavých profesí, jako jsou třeba soukromí umělci všeho druhu, opraváři všeho možného, pěstitelé rostlin a zvířat, prodejce ne zcela běžných zajímavostí, pomocníky v údržbě rodin, pečovatele o nemocné, soukromé lékaře, řemeslníky, taxikáře a stovky jiných drobných profesí. Těmto lidem bude postupně vše tak zprotiveno, že přejdou raději na jistotu poklidného zaměstnání, popřípadě až nezaměstnanosti a někdy se raději dokonce vzdají případného úspěchu, než aby riskovali stále rostoucí šikaně od státu navíc spojenou s bezdůvodnou závisti okolí.