Quo vadis Evropo?

EU má 24 úředních jazyků včetně češtiny, která ale nemá dominantní pracovní jazyk jako Irsko s Maltou, státy, které nemají dohromady ani 5 milionů obyvatel. Čeští poslanci v Bruselu spěchejte a navrhněte honem náš jazyk dřív, než

 za rok zůstane dominantním pouze němčina.

Osud EU nemusíme posuzovat jenom z nějakých průzkumů veřejného mínění. Když se totiž tato vždy tendenčně vedená akce u lidí provádí, třeba koho by volili, je stále více v myslích dotazovaných jedinců potvrzující se domněnka, že jsou sledováni a proto skupince tazatelů řeknou pro jistotu oficiálně žádanou odpověď. Jistota je jistota, u volební urny nás snad nebudou sledovat a volit si potom skutečně budeme svobodně. Sám jsem zažil dvakrát takové pouliční zpovídání a vždy jsem měl pocit, že nás zkoumají nejen kolemjdoucí, ale někde z okna, nebo z povzdálí nás sledují tajní. Po druhé mě tázající dokonce řekl, že má odpověď je zajímavá a musím jim to podrobně vysvětlit. Od té doby se takové zpovědní skupince oklikou vyhýbám, případně bych jim odpověděl v tendenci oficiální propagace ČT.

Těmto zkreslovaným průzkumům lze přičíst nečekané výsledky brexitu a volby Trumpa, stejným způsobem dopadne volba prezidenta Francie. Dříve silný a dominantní stát si určitě začne uvědomovat výhody odchodu Británie. Odvěký soupeř a konkurent Británie získává svou vážnost a důležitost, zatímco v EU byla jen jedním z mnoha poslušných členů. Svou důležitost bude zřejmě chtít znovu získat i Francie a splnit jim toto přání může právě Marine Le Pen. Snad si někteří voliči vzpomenou na minulé války a s trochou škodolibosti nechají Německo se svými poslušnými koloniemi budovat novou Evropu. Všem je známa láska rusů k Francii a naopak snaha Mapoleona naklonit si na svou stranu Rusko a tak se určitě výsledek voleb přiřkne nakonec agentům Putina, podobně jako k tomu došlo v případě volby Trumpa a brexitu. Nejuznávanějšího prezident Charles de Gaulle prosazoval pouze národní státy a evropský lid s evropskou vládou spojenou nějakou nesmyslnou integrací považoval za nesmysl. Usiloval pouze a jenom o evropskou integraci založenou na spolupráci suverénních národních států. Skutečně jedině takové uspořádání má logiku a šanci na úspěch, dnešní uspořádání je zárukou krachu EU. Pokud zůstane oslabený zbytek unie, je jisté, že poměrně rychle a nezadržitelně klesne na úroveň rozvojových států. Diskuzi o evropské integraci de Gaulle vnímal jako nesmyslnou bitvu „nadnárodní mocí“ s nemožností prosadit jakýkoliv názor proti zájmu každého člena společenství. V roce 1963 a 1967 de Gaulle vetoval přístup Spojeného království k EHS a v roce 1966 dokonce Francie vystoupila z NATO.

Dnes angličtina a zítra možná i francouzština se stanou esperantem EU. Němčina konečně získá dříve ztracenou dominanci, kterou si v kdysi Evropě získala. Již dnes si Francie úpravami minimálních platů zaměstnanců zahraničních podniků a povinnou znalostí francouzštiny zjevně nabourává právo nabízet a poskytovat služby v jiném státě unie a časem její nároky i výjimky beztak porostou. Po odchodu Francie z EU snad konečně odpadne nesmyslné pendlování mezi Bruselem a Štrasburkem a ušetří se 5,4 miliard proježděných korun. Nejlogičtějším řešením nastane postupné sjednocení zbytku EU pod jednotným velením Německa s jediným jazykem a postupným celkovým úpadkem.

 Přemíra právních norem jednotlivých států musí zákonitě zabít každou společnost. Úředníci tvoří další a další úřednická místa, nařízení jsou tak složitá, že se vždy najde osvobozující předpis a zákon pro jakýkoliv zločin. Právní normy s přispěním EU se v naší republice svým počtem blíží k hranici 2 milionů. Největším problémem každého občana je žít tak, aby náhodou nezavadil někde o nějaký příkaz daný tím množstvím předpisů a ták stále víc platí život ohrožující poučka, že neznalost zákona neomlouvá. Co bylo dřív normální, dnes může být likvidační až trestné, kdo to ale stíhá všechno sledovat? Demokracie dostává zvláštní podobu, víc se hledí na práva zločinců, ti poslušní si musí především hlídat zákony. Proč mají vězni zajištěn bezstarostný život na účet poctivých lidí, proč si na své bytí nevydělávají v jakýchsi povinných pracovních táborech? Co je na tom nedemokratického?

Policie je v Britanii neozbrojená, příště to EU přikáže i u nás a jistě toto demokratické nařízení čeká i na vojsko. Peníze se jenom budou tisknout bez záruky adekvátního počtu výrobků, finanční elita nic nikomu nevysvětlí a dále nebude postižitelná. Každá zpráva, email a jiná moderní komunikace bude napříště libovolně kontrolována nejen nejvyšším světovým představitelům, ale všem lidem na této planetě, protože kapacita moderní techniky to snadno zvládne. Určitě se mýlí všichni ti, kteří si myslí, že stávající EU má šanci přežít - bez úpravy, kterou navrhoval de Gaulle, nebo i radikálnější, to prostě nepůjde. Podmínkou je ponechat státy svobodné a všem lidem umožnit libovolné přejíždění hranic, nesnažit se za každou cenu snadno vydělat peníze na clech, pracovníky nechat volně hledat místo zaměstnání, vše si totiž vyřeší nabídka trhu sama, vlastně tak nějak se přiblížit vyzkoušenému uspořádání jaké je v USA. Ono totiž to nesmyslné zvaní výjimečně plodných muslimů nemá jiné vysvětlení, než že vyspělé státy Evropy mají oprávněné obavy z postupného vymření své populace a chtějí se zachránit imigrací. Ať si to ale provádí samy a nenařizují to okolním státům. Dnešní mladé rodiny nemají důvod mít víc jak dvě děti a nechtějí mít proto menší životní úroveň, jakou mají bezdětné rodiny. Stát doposud výrazně nezvýhodňoval pracující ženy s více dětmi. Zaplaťpánbůh to začíná docházet naší vládě a pár kroků navrhuje.