Přihlížejí a nepomůžou

Většinou v daném okamžiku není jisté, kdo si začal a kdo je útočník, přihlížející tak někdy pomáhají naříkajícímu útočníkovi a policie pak později zatkne napadeného. U soudu se tato skutečnost dá označit jako napomáhání 

útočníkovi, z napadeného je zločinec a hrozí mu dokonce nepřiměřená obrana.

Je dobré si připomenout nedávnou zprávu, jak sedmnáctiletá Dánka se stala málem obětí znásilnění od uprchlíka z azylového centra, který ji srazil na zem, začal strhávat oblečení a ona použila pepřový sprej. V Dánsku je tento prostředek ilegální, problémy se zákonem proto má ona. Podobných příkladů, kdy napadený se brání větší silou, nedovoleným chvatem, prostředkem, zbraní nebo úderem karate je mnoho, a tak si každý napadený člověk musí dobře rozmyslet, co si vůči agresorovi může dovolit. Díky těmto uzákoněným nesmyslům se každý rozumný člověk musí ve zlomku vteřiny řádně rozhodnout, co lze a co nelze. Pokud jsem napaden, je nejlepší utéct, jsem-li v běhu slabý, mám smůlu a pro jistotu se nechat zmlátit, okrást nebo bez sebemenšího odporu znásilnit.

Totéž platí i pro lidi, kteří se vyskytnou v blízkosti nějaké násilnosti, nebo zločinnosti. Musel jsem se smát, když nedávno v ČT ukazovali bitku v metru a redaktoři se pohoršovali, že nikdo nepomohl údajně napadenému. Skutečnost, kdo koho napadl v dané ukázce, neprozradili, s jistotou to nemohl v daném okamžiku tvrdit vlastně nikdo, protože ještě nebylo soudní jednání s konečným rozsudkem po všech možných odvoláních. Je známo mnoho případů jak někdy u soudů dopadnou napadení, jaké mají tahanice s výslechy u policie a soudů i náhodní svědci. Sám jsem si zažil několik takových příhod a mnoho jich slyšel vyprávět přímo od postižených lidí. Výsledkem vždy bylo ponaučení, které někdy radí i odborníci, utíkej, čím jsi starší rychleji, a hlavně si zachraň život. I na tyto případy jsou šikovně nastoleny zákony, říkající neprovokuj, nepřeceňuj své síly a zachovej se za daných okolností rozumně, přiměřeně a především když už ti to svědomí nedá, braň napadeného přiměřeně, jinak se staneš nakonec souzeným ty.

Při rvačce má právo zvolit stupeň napadení jenom útočník, napadený musí svou obranu mít vždy o stupeň nižší a u soudu se to musí pracně dokazovat. Trenér řecko-římského zápasu nám řekl, které chvaty jsou až smrtelně nebezpečné a proto je nikdy při rvačce nesmíme použít, totéž by měli znát judisti a karatisti. Tvrdil nám také, jestliže se pak někdo dozví, že jsi některý zakázaný chvat použil a prokáže se, že jsi dělal některý z těchto sportů, bude vina vždy na tobě.

Útočníci mají zákonem zaručenou shovívavost od člověka, kterého chtějí třeba jen okrást, znásilnit, popřípadě až zabít. Povinnost dodržovat přiměřenou obranu platí jen na běžné občany, kteří jsou napadeni, naštěstí poněkud shovívavější je toto pravidlo u policistů a vojáků. Představa, že napadnete snědého človíčka hubené tváře s podezřele velkým břichem a s utěrkou stočenou na hlavě a pak se zjistí, že kolem pasu neměl výbušniny, ale jenom kradené zboží, je přímo děsivá a do budoucnosti poučná. Ve vězení si budete říkat, již nikdy se do ničeho nepleť, raději zdrhni a na nic se nepamatuj, zákony tu nejsou pro legraci.