Církev na vejminek

Monoteistická náboženství jsou v současné době ohrožována vědeckým pokrokem více jak kdy jindy. Stačí seznámit lidstvo například s důkazem sebezanedbatelnějšího mimozemského života a všechny poučky a dogmata víry jsou postavena na hlavu.

V řetězci papežů se najde plejáda různých charakterů, především pak s vlastnostmi lidí prahnoucích po vládnutí. V dřívějších dobách běžné vraždy, intriky, krvesmilstvo, prostituce a k tomu i dnes běžně používaná beztrestní korupce a homosexualita, jsou běžnou realitou i u lidí, kteří by se měli řídit desaterem. To je důkazem toho, že i kněží jsou pozemští lidé, zrození a smrtelní. Papežem se dříve mohl stát osmnáctiletý i šestnáctiletý chlapec, těžce nemocný stařec, intrikán, návštěvník nevěstinců, několikanásobná zločinec, zjednodušeně řečeno bez omezení kdokoliv. Dnes je volba papeže omezena jistými kritérii a k tak strhujícím výsledkům voleb nemůže dojít, navíc všechny pomluvy o znásilňování, korupci a intrikách mluvčí Vatikánu dementoval, proto můžou být věřící klidní. Ale!

Podle mnoha předpovědí má být nově volený papež posledním z řady následníků svatého Petra. Prohřešky kněží jsou souzeny uvnitř kurie, světsky se nesoudí a běžní věřící ztrácí víru v čistotu lidí, kteří mluví o ráji a hrozí pekelným zatracením. Současná situace dává zapravdu prorockým předpovědím a skutečně stačí malý impuls k tomu, aby se pohled na vrcholek katolické vlády i celou víru zásadně změnil. V této době se v naši ateisticky většinové zemi schvalují urychleně církevní restituce. Za třicet let se bude většina lidí podivovat, proč je tu jistá menšina která profituje z krásných historických staveb, lesů a pozemků. Kdo jim vše daroval a proč, když nemají své věřící.

Dnes udávaná baťovská hodnota za církevní restituce 59 miliard je ve světle znalostí našich poměrů typicky nízká a nedoložitelná, ve skutečnosti se bude jednat za třicet let o desetinásobek. Do církevních restitucí se zahrnou skutečnosti, o kterých nemáme dnes ani potuchy, devalvace, přeprodeje a s tím spojené mlžení a v konečném součtu se bude muset někdy později restituovat znovu, třeba i v jiném režimu, nebo společnosti. Tak se to dělo ostatně již několikrát v minulosti, vždy se ten majetek jakoby vzal a propůjčil s finančním zadostiučiněním, majetek ale zůstával stále ten stejný.

Před dvaceti lety stál chleba, brambory, benzin, voda, auta, bydlení atd. asi osmkrát méně, přitom se v té době každá naše banka prodávala za podobnou cenu, jakou nás údajně bude nyní stát celková církevní restituce. V té době ale měla koruna asi osmkrát větší cenu, přesto to nikomu zdánlivě nevadilo. Navíc se banky před prodejem musely oddlužit, jinak by je nikdo nekoupil. Dnes tyto naše prodané banky odvádějí svým základnám do zahraničí každoročně větší sumu peněz, než nás bude stát celá církevní restituce. Naši ekonomové jsou asi z jiného světa, tohle běžný rozum není schopen nikdy pochopit.