Jak pan učitel vtipně učil šikaně a rasismu

Vyprávěla mi kamarádka příběh se začátkem školního roku. Devítiletá dcera se jí vrátila ze školy a už mezi dveřmi se honem honem potřebovala svěřit. „Mami, víš co to je? Je to žlutý a běhá to po poli?“ „Netuším“ odvětila kamarádka. „Číňan, co běhá po minovým poli. Ha, ha, ha.“ završila dcera a hned přidává: „A co tohle: Běhalo to po poli a už to není vidět?“. Dám se poddat. „Přeci ten Číňan už tu minu našel. Ha, ha, ha.“ triumfovala dcera. „To nám dneska vyprávěl o hodině náš tělocvikář. Ještě jsme necvičili a on nám celou hoďku vyprávěl samý takový srandy.“

Image courtesy of stockimages at FreeDigitalPhotos.net

„No, nevím. Přijde mi to takový divný“ svěřovala se mi kamarádka. „Místo aby cvičili, tak tam takhle blbnou.“ uzavřela své vyprávění s nejistým výrazem ve tváři. Něco jí na tom nesedělo, ale neuměla to pojmenovat.

Co se vlastně stalo?

Myslím si, že pan učitel šlápnul vedle. Možná si chtěl se začátkem roku udělat u dětí trochu „očko“ a získat je na svou stranu. Humor je skvělý nástroj ke vzájemnému sblížení, tak proč ne.

Problém je v obsahu

A přesto, že se bude zdát možná malicherný, je zásadní. To, že jde o pokus o černý humor, až tak moc nevadí. Jak se říká - proti gustu žádný dišputát. A jestli se chce pan učitel prezentovat jako drsňák, prosím.

Nebezpečí spočívá v něčem jiném. Především v osobě, která je terčem vtipu. Bavič (pan učitel) si dělá legraci z druhého a to je z možností jak pobavit ta horší. O čem to mluvím?

Použijme analogii

Bavič na scéně má tři možnosti, kam mířit své vtipné špílce. Na sebe sama a publikum ho bude milovat. Na partnera na scéně a publikum bude na straně toho vysmívaného. Nebo proti publiku a to ho bude nenávidět.

Pan učitel si dělá šoufky z druhého.  Z pozice své přirozené autority ukazuje dětem, že dělat si legraci z druhého je v pořádku, protože je to „veselé“.  Děti situaci nedomýšlejí, ale zapisují si ji do paměti. Učí se nejpřirozenějším a jim nejvlastnějším způsobem – nápodobou. Jednoduše tohle jednání přijmou jako správný vzor. Vzor toho, co se smí, co se sluší a patří, co je v pořádku.

Proč se nad tím vůbec pozastavuji?

Protože je to vzor, podle kterého probíhá šikana mezi lidmi. Začíná utahováním si z vybrané oběti, které může pokračovat i nějakou tou ránou. Vždyť je to všechno „sranda“, kterou si děláme z někoho druhého.

Jedním z častých vysvětlení, které uvádějí šikanující žáci na svou obhajobu při vysvětlování pohnutek ke svému jednání, je právě: „My jsme to tak nemysleli, brali jsme to jako srandu.“ Pan učitel vůbec netuší, co svým vtipkováním může spouštět.

Druhá věc je, že si do svého vtipu obsazuje Číňana. (Příště to může být cikán, mrzák, blondýna, …). Proč? Co tím chce říci? Že je Číňan něco míň? Že je v pořádku někoho vyhodit do povětří, pokud je „jiný“ než „my“?

Že je to absurdní? Možná ano, ale opět je to vzor pro dychtivé uši mladých posluchačů, kteří mají velkou tendenci se se svými vzory identifikovat – napodobit je.

Jedním z principů demokracie je respekt k odlišnosti druhého člověka. Pan učitel nevědomky lidi sortuje a prezentuje i různý přístup k těmto sortám. Bylo by jeho vyprávění také tak vtipné, kdyby místo Číňana zapojil třeba vojáka českého vojenského kontingentu někde v Afghánistánu? Třeba otce některého z přítomných dětí? Ještě pořád by se bylo čemu smát?

Zapojením někoho „odlišného“ pan učitel opět nabízí vzor. Je-li někdo odlišný, můžeme k němu také odlišně přistupovat. V tomto případě ho můžeme vyhodit do povětří. (Ať nejsem takový „katastrofilos“. Všimli jste si, kolik lidí Vietnamcům v jejich obchodech drze tyká?)

Šikanující jedinci si velmi často vybírají právě oběti, které jsou něčím jiné – sociálně slabé, černé, šikmooké, handicapované,… podobně jako různé rasistické a diktátorské doktríny.

Na to o jak nevinný vtípek šlo, je to docela síla, že? Co se bude asi panu učiteli honit hlavou, až bude sedět v komisi vyšetřující šikanu v jeho třídě? Možná bude přemýšlet, jak původce tohoto zla exemplárně ztrestat.

Přečtěte si také: 5+1 otázka než začnete měnit chování dětí