Zdá se, že už doháníme svět

Zdá se, že už opravdu doháníme svět. Všude kolem nás jsou krásné obchody, restaurace, nepřeberný výběr kulturních představení, máme vesměs hezká auta a chodíme pěkně oblečení.

Cítím ale, že nám ke světovosti ještě něco zásadního schází.  A je to něco, co se mění hodně těžko, nechceme si to přiznat, ale je to tak. Jsme to my samotní a úroveň našeho chování. K čemu nám je krásné město a plné košíky v supermarketech? Naše vzájemná bezohlednost nás totiž provází všude a z toho je mi opravdu smutno.  Denně vidím sprosté nadávky řidičů, jen kdyby auta neměla skla, to by bylo představení !  Číšníci okrádající nás i turisty, čtu o tom, jak doktoři a zdravotní sestry nenávidí pacienty nebo tuhle mi prodavačka vynadala, že jdu těsně před zavírací dobou.  Ani policisté nikdy nekontrolují desetitisíce řidičů aut, kteří každodenně bezohledně nezastavují chodcům na přechodech.

Slabší tedy prohrává a silnější vyhrává.  Ne, ještě nejsme světoví. Co kdybychom ode dneška zkusili všichni povinně používat tři kouzelná slovíčka: „ Dobrý den, děkuji, nashledanou“ a myslet přitom trošku na druhého ?  Myslím, že by nám všem mohlo být hned ještě lépe.