Nestáváme se rukojmími lékařů a soudců ?

Měli bychom opravdu zpozornět. Začínáme mít kolem sebe plíživě a nenápadně skupinu nedotknutelných. Přemýšleli jste někdy o lékařích nebo soudcích ? 

V poslední době čím dál častěji čtu o chování lékařů a zdravotních sester a je mi z toho někdy až na zvracení. Vím, že mne již máloco v životě šokuje, ale úplně jsem zkoprněl nad případem z poslední doby, kdy primář gynekologického oddělení jedné české nemocnice dával pacientkám na výběr, zda-li chtějí operaci zdarma a pak bude dlouhá, bolestná a s nejistým výsledkem nebo za úplatek a pak bude operace rychlá a bezbolestná. 

Musím na úvod říci, že znám několik moc hodných, citlivých a výjimečně obětavých lékařů a za to jsem jim moc vděčný. Snaží se, přestože mají relativně nízké platy a mají své pacienty rádi.

Bohužel jsem ale zažil mnohem častěji lhostejnost a mnohokrát i příšernou aroganci jak lékařů, tak i zubařů či zdravotních sester a musím tedy potvrdit, že je to skutečně každodenním a velice rozšířeným jevem. Těžko s tím něco dělat, i lékaři jsou vzorkem naší společnosti, nic víc, nic míň. A vzájemný ohled nám všem stále hodně chybí i mezi námi. Lékaři a zdravotníci ale mají v rukou naše zdraví a životy, proto si myslím, že je potřeba mít přísnější pohled. 

Co tedy s tím ? Na úvod bych okamžitě zrušil zákonné povinné členství v lékařské komoře, ten nástroj vydírání všech kolem. Za současného stavu totiž může vždy vedení prohlásit, že mluví za všechny, i když mnozí nesouhlasí a členy komory nechtějí být. Zákon ale nedává lékaři jinou možnost, buď bude členem nebo nemůže vykonávat práci lékaře. Výborný nástroj k vydírání jak občanů, tak i neposlušných jedinců mezi lékaři, navíc posvěcený zákonem. Od lékařů pořád slyšíme jen o mzdových požadavcích, což je jistě legitimním cílem každého profesního sdružení či odborů, ale já bych také rád od nich slyšel něco o etickém kodexu, nabádání členů ke slušnému chování k pacientům, případně sankce pro toho, kdo to nebude dodržovat. Při zákonně chráněném povinném členství ale lékařskou komoru nic ke zvyšování kvality chování a péče nenutí, dobře ví, že se bez lékařů neobejdeme. A tak se také bohužel mnozí z nich chovají.

Podobné je to se soudci. Ví, že jsou neodvolatelní, tak si mnozí hezky v práci popíjejí alkohol, soudce od soudce vydává protichůdné rozsudky nebo nepracují dostatečně rychle a lidé pak čekají roky. Vždyť soudce nic netlačí a když se někdo pokusí o návrh, aby byli soudci odvolatelní, tak hned křičí, že je ohrožená soudcovská nezávislost. Ale ona je ve skutečnosti ohrožená jen jejich neodvolatelnost a dobré bydlo až do smrti.

Co tedy se soudci ? V USA a Japonsku to vyřešili jednoduše. Zavedli občanské poroty a jejich rozhodnutí je soudcem nepřehlasovatelné. Omezila se tak neomezená moc soudců a práce jednotlivých soudců se dostala pod kontrolu občanské poroty. V Japonsku se soudci bránili zavedení občanských porot zuby nehty, nechtěli, aby jim někdo viděl pod pokličku a aby byla jejich práce pod kontrolou, ale nakonec díky výjimečně silnému mandátu od voličů, minulý japonský premiér Koizumi tuto změnu prosadil. A v tu ránu se práce soudců jak zrychlila, tak i zkvalitnila.  

Etické komise lékařských komor či kárné senáty soudců nic nevyřeší. Do svých řad přeci nikdo nikdy střílet nebude, poškodil by tím i ostatní kolegy. To je jasné. 

Každé povinné členství nebo neodvolatelnost není dobré. Změní to lidi i jejich chování, tak, že většina lidí začne myslet jen na svoje vlastní zájmy. Nic je totiž netlačí k tomu, aby na sobě pracovali v konkurenčním prostředí.

Vážení čtenáři, co si o tom myslíte, nebylo by dobré to zkusit změnit ?  A profitovat z toho budeme určitě vždycky my, běžní občané.

Hezký den,

Tomio Okamura