Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila... Dnes na téma: Zuby, aneb jak jsme se poprali s prvními zoubky.
Nadešel čas, jedné z mnoha nočních můr, které krouží jako supi nad svou kořistí, aby mohli zaútočit.
"Obměna zoubků jest jméno mé. Patřím mezi elitu nočních můr a na stupnici od jedné do deseti.... 9 z 10 zubních lékařů odpoví NE...."
?
Už jen ta představa, dostat Pepču do zubní ordinace mi přinesla nejednu nevolnost. Vidina sedícího synka v křesle, v křeči a zmítání, přivítala novou vrásku na čele jménem: "Hádej kolikátá jsem".
Fakt, že v běžné zubní ordinaci je syn neošetřitelný je bohužel realita.
?Ač jsem se snažila obvolat nejednu ordinaci, výsledek zůstal stejný a noční můra byla silnější a silnější.
?A tak jsem si šla dát kávu s Googlem, až jsem se proklikala k jedné možnosti, která by přicházela v úvahu. Anestezie a zákrok ve spánku. Ale kvůli trhání mléčných zoubků se zase štrachat do stověžaté matičky?
To si tak říkáte, zda kvůli každému prdu s diagnosou PAS, budete muset hledat ochotné lékaře co vás ošetří, nebo syna nechat uspat, aby jej vyšetřili...
?Chápu, že je to pro lékaře těžký pacient, jenže už jsem unavená z odmítání.... A uspávat jej kvůli "prkotinám" nechci....
?A tak jsem na to šla oklikou, rozhodla jsem se stát katem.
?Vzala jsem si Pepíka na klín a snažila se mu vysvětlit co bude následovat. Pomocí zrcátka ukázala jeho dva zoubky, za kterými se klubou dva kamarádi. Pak postupně a povinně nastoupila celá rodinka a musela ukázat své zoubky. Aby Pepča viděl, že nikdo nemá 4 zoubky u sebe jako on.
?Následovalo důkladné zkoumání a porovnávání, že skutečně nikdo v rodině nemá tolik zoubku pohromadě jak Pepík.
?Přišla na řadu látková plínka, předvedla jsem před zrcátkem, jak si má se zoubky kývat. Překvapivě přijal situaci velmi klidně a uposlechl pokynů.
?A to byl ten správný čas, kdy nastoupila paní Trpělivost. Sedla si a pozorovala desítky minut, jak malý chlapec zápasí v lítém boji s nepřítelem.
??Již moc nezbývalo k dovršení tří hodin kývacích manévrů s občasnými kontrolami, jak si zápasníci vedou. V okamžiku nestřeženém, kdy téměř vykývaný, vyčerpaný zápasník, téměř sražen na kolena, nedával pozor, svůj lítý boj prohrál. Okamžik pravdy, kdy jsem uchytila zoubek a rychlým tahem vytrhla.
?Než Pepík stačil zareagovat, útok jsem zopakovala. To synka natolik vyvedlo z míry, že první reakcí na pár kapek krve, bylo opětovat útok.
?Pěstní souboj jsem prohrála a nečekaný úder do spánku vydýchala s úsměvem na rtech. Slavnostně jsme zoubky opláchli, překontrolovali, že má již pouze dva jako všichni v rodině. Byl zasypán kinder vajíčky a já si zase na chvilku oddychla, než přijdou další kývací manévry......
