Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila..... Dnes pro změnu něco malinko z archívu...
Psal se pro mne památný rok MMXIII - památný tou větou, o první diagnose našeho syna. (http://okalova.blog.idnes.cz/c/466954/kdyz-se-vam-zborti-svet.html). Než k této události dojde, uplyne ještě mnoho vody, minimálně tři měsíce blažené nevědomosti. Tato příhoda jako už mnohé mě mohla varovat... Bohužel jsem tyto "varovné nápisy na zdi" přehlížela z čiré neinformovanosti...
Pondělí, den který většina z nás nemá rád. V pondělí je málokdy Vaše tvář rozjasněná a plná chuti do práce.. V pondělí bychom se nejraději vrátili do postele...
Já rozhodně ano, měla jsem za sebou náročnou noc, kdy se večer bez pozvání objeví horečka "nedělní noci". Představa, že jsem polovinu noci bděla nad horečnatými stavy svého drahouška a únavou padla za vlast kolem třetí ranní. Když se konečně horečka přetransformovala na pouhou teplotu, sirky které držely má víčka se zlomily vejpůl a mozek přešel z pohotovostního do offline režimu. Tak i má maličkost přešla z modu "matka-ošetřovatelka" do "alespoň půl hodiny spánku".
Jenže nemůžu. To bych se totiž nemohla probudit šokem. Zhruba po třech hodinách spánku, kdy jsem rozlepila unavené oči a přemlouvala mozek, aby analyzoval tekutinu v posteli. Proč mám červené ruce? A co ty peřiny? To už jsem vážení byla vzhůru, ale stále jsem nedostala kvalitní informaci, co se tady děje. Prostěradlo, polštář, já a v neposlední řade i sedící Pepík u mých nohou v rukách dřímajíc otevřenou láhev jahodového sirupu, všechno červené....
Konečně mi došlo o co tady běží a přicházely první instrukce... chytla jsem Pepču, hodila ho do vany a začala likvidovat pohromu. Převlékla peřiny, vytřela lepkavou podlahu a v neposlední řadě pustila pračku...
Alespoň jedenkrát v životě jsem si připadala opravdu sladká a nebylo mi pět roků, kdy to o mě povídal kde kdo ;)
Z dnešního pohledu můžu říct, že se jednalo o nezdárný pokus komunikovat. V té době jsem neměla tušení, že můj syn je autista. Musím si připustit, že podobných šoků si budu užívat do konce našich životů.
Pepča to se mnou nevzdal a pokusil se "komunikovat" podobným způsobem ještě několikrát ;) Zkrátka, mámo mám žízeň ;) A to že mi nerozumíš je tvůj problém, názorně jsem ti přeci předvedl, co chci ;)
Pajuš
