Z deníku autistovy matky, před tím než se definitivně zbláznila........ Dnes na téma: Ahoj mami, ahoj tati, ahoj všechny postavičky na youtube.....
Pozdrav...
Ten kdo si nevybaví větu: "Ty neumíš pozdravit?", z dob dávno minulých, kdy jsme sami byli dětmi či sarkastickou poznámku: "A co takhle pozdrav!", jako by nežil.
Přistihla jsem se nejedenkrát, že i já jsem nabádala starší děti, aby pozdravily, hlavně poučka mého otce mi pokaždé naskočí. Pozdravit je slušnost, odpovědět je povinnost. Ano pozdrav, jedna z prvních společenských zvyklostí, které vštěpujeme svým dětem.
Ale jak naučit zdravit malého autistu?
Abych pravdu řekla, tak velmi těžce, na jednu stranu jásaté jak je úžasně učenlivý, ale na druhou upadáte do hlubokých myšlenek...
Je to až úsměvné, když si vybavíte, jak malý drobek zdraví na potkání, vše co se jen pohne.
Jeho "Ahoooój" ještě s prodlouženou samohláskou a poměrně hlubokým hlasem je až k popukání. Tu pozdraví kočku, tuhle paní sousedku, jednou jsem ho přistihla, že pozdravil i padající koště.
Kdokoliv přijde domu, tak ho Pepík vítá a pozdraví svým krásným dlouhým Ahooooj, dokonce přihodí i vítací pukrle. Chvilky k nezaplacení. Kdy se vkrádá paní Naděje klepající na okno s velkou knihou útěchy.
Jak už to v životě bývá, tak vše dobré je po právu potrestáno.....
A co teprve, když si Pepča pustí video na youtube, skákající postavičky šermující na obrazovce a zpoza obývacího pokoje slyšíte, ahooooj, ahooooj, ahooooj. Tak jen očkem nakouknu, koho pak to Pepča zdraví a nestačím se divit. Králíky, Pata a Mata, zombíky, neidentifikovatelné postavy všeho druhu, prostě vše co se mihne na obrazovce pozdraví.
Eufórie po čase opadne a zbyde už jen povzdech. Jak jen ho naučit, aby zdravil jen ty, co se zdravit mají...
Zřejmě asi nijak, buďme rádi, že zdraví vše co se pohne ;)
Na shledanou v roce příštím
Pajuš
