A jak vlastně učit autistu? - Díl III.

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila..... Dnes na téma: Výtvarníkem, snadno a rychle. Díl třetí - do zbraně!

V minulých dvou dílech jsem vám lehce nastínila komunikaci v domácím prostředí, jak psychologové a supervizoři rádi říkají: "Bezpečné zóně". Ale co venku či v obchodě? Tam asi těžko budu tahat dvoumetrovou kobercovou nástěnku :))) Proto dnešní díl věnuji pomůckám, vhodných na neverbální komunikaci, lehce přenosných. Netvrdím, že nebudu jak reklama na "ověšený vánoční stromek", ale je to jedna z cest, jak se poprat s komunikací mimo domov.

Jedna z nejdůležitějších pomůcek mého syna byla komunikační kniha. V době kdy začal navštěvovat mateřskou školu, jsem pozorovala rychlý propad v komunikaci. Doma jsme měli natrénované všechny činnosti podle komunikačních karet. Ale jeho stav se zhoršoval, to co o prázdninách zvládal na jedničku, tak v září jako by to viděl poprvé. Takto rychlý pokles jsem nečekala. Několik večerů jsem probděla s myšlenkami, proč tomu tak je. Zda je to novým prostředím, nebo že nejsem se synem dvacet čtyři hodin denně, jako tomu bylo doposud. A pak mě to trklo. Možná jim ve školce nerozumí. Očekávání, že nás školka spasí, doufajíc že asistent pedagoga je zběhlý v péči o autistické děti, se nenaplnilo. Nezbylo mi, než jít štěstí naproti. 

Vytvořila jsem během tří dnů komunikační knihu.  Můj velký nepřítel, perfekcionismus, mě pěkně potrápil. Když už něco vytvářím, musí to mít nápad, formu, jednoduchost a hlavně praktičnost. A též aby pomůcka nebyla jednorázové zboží, které se odloží po jednom použití.

Naše komunikační kniha je klasický kroužkový pořadač v tvrdých deskách, se zalaminovanými listy se slovní zásobou, suchým zipem a větným proužkem.

A začalo se blýskat na lepší časy, Pepík se bez komunikační knihy nikam nehnul. Všude ji nosil s sebou. Jeho berlička a naše velká úleva, že začal alespoň částečně používat "svou" obrázkovou slovní zásobu. Dokonce ji nosil i do lesa na houby :)) 

Ale co si budeme vyprávět, je velká. Sice praktická, ale velká. Časem jsem hledala další alternativu. Hlavně před odjezdem na dovolenou. Jak ještě více zminimalizovat komunikační knihu. A přišel další nápad. 

Vytvořila jsem z komunikačních karet klíčenku. Jen takovou provizorní a jako vždy na poslední chvíli pár hodin před odjezdem. Později nahradila lepší a praktičtější. Do které jsem přidala i důležité věci jako jako například informace pro případ, že by se nám Pepča zaběhl. Nebo volné listy na "okamžitou změnu", na kterou nemám po ruce komunikační karty. Pro případy jako je změna počasí na výletě a náhradní plán. Stačí již jen tužkou něco nakreslit na volný list a vyhneme se možnému záchvatu, který se může dostavit, když není Pepča "srozuměn" s jeho plánem dne.

Každý z nás si hledá svou vlastní cestu ke komunikaci, sdílení, dorozumívání. Ale nemluvícím autistům musíme cestičku vyšlapat. A jde to :)) Jen chtít a neutápět se v "neštěstí". 

Pajuš