Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila ..... Dnes na téma: Staň se fotografem. Díl druhý - zpátky na začátek!
Komunikace, základ všeho, nemyslíte? Já rozhodně. Pokud vezmu náhodný pár, který spolu nekomunikuje, tak pravděpodobnost, že se rozejde, je vysoká. Stejně jako nesmělý chlapec, který se snaží sbalit holku na diskošce s jednou ohranou větou, je také adept na nezdar. I z říše zvířat je patrná komunikace. Takový sameček štíra se snaží sbalit partnerku "společenskými tanci". A pokud není dobrý tanečník, svou nastávající nezaujme. Takže nejen verbální komunikace, ale i neverbální hraje velkou roli v dorozumívání.
Jak už jsem se zmínila, první pomoc v řešení naší situace nám poskytlo Středisko pro ranou péči Liberec ops. Je to služba, kdy dochází sociální pracovnice k vám domů a snaží se pomoci pochopit, co se děje. A z každé další návštěvy jsem si odnesla nejen motivaci pokračovat, ale nápady co všechno můžu pro syna udělat.
Takže jako druhé, co musíme udělat, je naučit se komunikovat jinak. A jak jednoduše se můžeme dorozumívat? No přeci přes fotografie:) Máme jich plné mobily, profilové stránky na FB, Instagramu atd. atd. Nesmím zapomenout na velké šuple plné klasických černobílých fotografií z našeho dětství :)))
Pokud by jste měli shrnout svůj den do deseti, patnácti obrázků. Které by názorně a výstižně "vyprávěly" o jednom dni vašeho života. Je potřeba brát zřetel, aby fotografie byla opravdu vševypovídající, že jí pochopí i malé nemluvně. Byl by to těžký úkol? Nebo velká výzva? Či denní rutina, tedy alespoň v mém případě ;)
A teď je zapotřebí tyto situace vyfotit :))) Hlavního hrdinu vám mohu zapůjčit, mého neposedného Pepču :))
Například fotografie "malé potřeby" mně dala hodně zabrat. V úzkém prostoru odchytnout tu správnou chvíli, aby bylo opravdu jasné, co se na fotografii odehrává. Ptáte proč i tuto fotku? Copak dítě neví, že potřebuje na malou? Odpověď je smutná, neví. Proč by měl řešit nějakou potřebu. Hodně autistů do vysokého věku je plenovaných. Buď si nedokážou říct, nebo jsou natolik vtáhnuti do svého světa, že ani nevnímají své potřeby. Naučení této dovednosti, skrývá za sebou i stovky hodin práce.
Když už máte fotografie, tak je musíte jednoslovně maximálně dvouslovně pojmenovat, vytisknout, zalaminovat a přilepit háčkovanou část suchého zipu.
Každou fotografii s dítětem mnohokrát natrénovat, dokud si nebudete jisti, že ji pochopilo. A pokud sestavíte nějakou činnost, například návštěva hřiště, musíte ji stoprocentně uskutečnit. Aby dítě nabylo skutečné podstaty fotografií a uvědomilo si, že to co vidí na fotkách, je to co se s ním bude dít. A přijalo fotografie jako náhradní komunikaci.
Pokud se opravdu pokusíte svůj den ztvárnit maximálně patnácti fotografiemi, přeji vám hodně zábavy. A možná se v diskuzi podělíte o zkušenosti. Vám ostatní přeji příjemný večer.
Pajuš
