Po roce, stráveným na Úřadu práce a hledáním zaměstnání, jsem konečně dostala šanci. V mým, pro mě těžko stravitelným věku, velkej úspěch. Nastoupila jsem do Pečovatelského centra v Praze, v lednu 2008. Moje funkce se zove koordinátorka. Nic mi tohle slovo neříkalo, ale to mi neva. Hlavně, že budu konečně mezi lidma.
Pondělí ráno. Změna ksichtu na přijatelnou vizáž, mi trvala dobrou půlhodinu, nicméně mám dojem, že to byla stejně zbytečná akce. Do kanceláře mýho budoucího konání dobra, jsem dojela o čtvrt hodiny dřív. Klepala jsem se, jak prťavej ratlík, kterýho nesměj pouštět ke kurníku, aby ho nesezobly slepice. Byl mráz jak v ruským filmu, většina chytrejch lidí ještě spala. Konečně dorazila kolegyně Maruška, na jejíž místo jsem nastupovala. Po životě stráveným mezi nemocnejma a starejma lidma, musí akutně na samotu u lesa, kde uslyší jen švitořit ptáčky. Už ji zcela chápu. Teď už se taky občas zatěším na dobu důchodní.
Hned jsem dostala klíče od kanceláře, která je v přízemí Domu s pečovatelskou službou a jako velký tajemství mi předala čísílka k alarmu. Informace pro mě absolutně nicotná, jelikož jsem se na ně stejně každej den ptala. Ještě dlouho poté jsem je nacházela absolutně všude, jak jsem si je zapisovala, abych nezapomněla. Maruška byla hodná, i když viděla, že její nástupkyně bude přinejmenším, když ne úplně pitomá, tak alespoň pomalu chápající.
Maruška mě měla zaučovat do tajů administrativy, chodu pečováku, komunikace s klienty, apod. Ve zkratce ….. všechny drby z firmy, abych zapadla. Myslím, že to se jí dodneška nepovedlo.
Byla to nádherná ženská, teda ona ještě je. Chodila vzpřímeně, jak kdyby na hlavě nosila celý dílo Jiráska. Nechala si vypálit pod oči permanentní mejkap, což jsem ani nevěděla, že existuje. To jsem jí teda hodně záviděla. Byla totiž krásná i když šla v noci čůrat. Do práce chodila oblíkaná jak kdyby šla každej den minimálně do divadla. A těch krásnejch zlatejch šperků ! Prostě ženská, za kterou se každej chlap otočil a ona to s nimi uměla. Nikdo jí neodmítl jakoukoliv pomoc. A nejen, že měla perfektní vizáž a postavu, byla navíc skvělá, bezvadná kamarádka. A navíc blondýna !
Dopoledne jsme strávily v družným rozhovoru. Maruška uvařila kafčo, měla už připravený zákusky na uvítanou. Její servírování „blbý“ snídaně sestávalo z různých podšálků a podšálečků, hrníčků, džbánečků na mléko, mističek na vodu, ubrousků a já už ani nevím, čeho ještě. Jo, čerstvě utržená růžička v miniaturní vázičce. Pro mě hrob. Snažila jsem se, aby hned první den nepoznala, jakej jsem neandrtálec ohledně stolování. Nejradši jím všechno lžící nebo rukama. Ale myslím, že mi to nesežrala, protože po chvilce hodování šibalsky pravila: „To si ten koláček klidně vem do ruky, nemusíš ho jíst lžící.“
Po sedmý hodině se začaly trousit moje budoucí podřízené, pečovatelky. Byla jsem všem představena a až po měsíci jsem se dozvěděla, jak se holky klepaly. Báječná Maruška je opouštěla a na její místo mohl přijít kde kdo. Čekaly čarodějnici s bradavicí na nosu a hlavně s velikým koštětěm, kterým by si vynucovala respekt. Přišla jsem já a všechno se otočilo o 180 stupňů.
Celej měsíc se se mnou Maruška trápila, aby mi do hlavy nacpala co nejvíc informací. Byla trpělivá, opakovala jednu a tutéž věc pořád dokola, protože já mám takovej zvyk. Když nevím, zeptám se. Pak jsem si všimla, když ráno přicházela, jak se jí tvoří vrásky pod očima. Zvláštní, nikdy před tím jsem je nezaregistrovala. Poslední den jsme připravily rozloučení s Maruškou, která se těšila, jak bude jezdit na chalupu, nebude vstávat v tak nekřesťanskou dobu a konečně si začne užívat života.
A mně nastala nová éra. Sama samotinká, s obrovským maglajzem v palici, jsem měla řídit chod jedný pobočky Pečovatelskýho centra.
PS: Maruška se občas staví. Vrásky už nemá.
Pokračování někdy příště …..
odkaz na I. část článku :
http://odarcenkova.blog.idnes.cz/c/154093/Jak-lehce-sehnat-praci.html
Upozorňuji čtenáře, že předchozí článek o Ivetě Kollertové je stále v platnosti. Moc děkuji všem, kterým stálo za to, udělat si čas a tento článek si přečíst. A hlavně, zareagovat. Spousta neznámých i známých lidí mi posílá mejly, z nichž je mi jasný, že se vše šíří dál a částka se Ivetě množí. Teď teprve zjišťuju, že převážná většina lidí je báječná a skvělá !!!
http://odarcenkova.blog.idnes.cz/c/158113/Zivot-na-odpis.html
Díky, díky, díky !!!
