Babička, žijící v bytě, kde prožila celej svůj život, nemá na růžích ustláno. Je stará, opuštěná, nemocná. Věk po 70-ce zaručuje artrózu, revma, diabetes a pomalinku se plížící demenci nebo Alzheimera. Co si budem namlouvat, umřít zdravej, to se jen tak někomu nepodaří. Věku se neubráníme nikdo.
Bydlí sama, ptáčátka už dávno vylítla z hnízda, manžel je po smrti. Má-li štěstí, opeřenci za ní chodí, pomáhaj, berou ji o víkendech na chalupu, přivezou nákup, odvezou k doktorovi. Prostě se staraj. O všechno, co už bábinka nezvládá. Tak, jako to celej život dělala ona jim. Je to pro ně přirozená věc. V týhle době, vcelku vzácnej jev.
Většinou je to ale úplně jinak. Babulka za celej rok nevidí ani nohu, mimo tý od židle, na který tráví „zaslouženej odpočinek.“ Je unavená, má bolesti. Tak ráda by si s někým popovídala, svěřila se, co ji trápí. Ale nikdo nemá čas !!! Ona zase motivaci k životu a jako většina jejích vrstevníků, chce umřít.
A najednou začne kolotoč. Majitel zvedne nájem na 7 500,- Kč. Ona má důchod, i s vdovským po manželovi, 8 700,- Kč. Rozdíl je patrnej. Ptáčata na ni kašlou, nebo je nemá a je na světě už úplně sama.
Byt má celkem velkej, ale žije jen v jedný místnosti. Snad by se i nechala ukecat a šla do menšího, kde by možná platila míň. Ale to by byla její smrt. Vytrhnout babču z prostředí, kde na ni z každýho koutku vykoukne i ta nejmenší vzpomínka na děti, na manžela, na rodiče ….. je plánovaná „vražda.“ Pokud se ovšem nerozhodne přestěhovat sama a dobrovolně.
A tak se bábinka občas dobelhá pro pár brambor, kousek chleba a kostru z kuřete, kterou udělá stokrát jinak. Dokud zvládne dělat z „prdu kuličky,“ hlady neumírá. Zatím. Léky zredukuje na ty nejnutnější. Nájem zaplatí jen tak tak. Do vany už dávno nevleze, nemá se čeho chytit, kdyby padala. A tak se ošplouchne v umyvadle. Jinak to nezvládá.
Jedna možnost by byla. Dát si žádost do Domu s pečovatelskou službou. Na byty je tisíce uchazečů, míst je málo a všechny Domy jsou obsazený. Místo se uvolní, když někdo umře. Podmínkou pro přijetí do DPS je využívání Pečovatelský služby. Babča by si ráda nechala vozit obědy, pomoct vykoupat, vyprat prádlo, či nakoupit. Ale to není charitativní činnost, tady se všechno platí. A kde na to má vzít ?
Dobře, je tu další šance. Bábinka si dojde na sociálku, kde vyplní žádost o tzv. Příspěvek na péči, aby si mohla tenhle „luxus“ dovolit. V dnešní době to dělá 2 000,- Kč měsíčně a je to částka právě na ty služby, který by tak nutně potřebovala od pečovatelky. Jen tak mimochodem, už se připravuje snížení na 1 000,- Kč.
Babče příspěvek nepřiklepnou, protože nevyužívá Pečovatelskou službu !!!
A tak začne střádat léky na spaní. Až jich bude mít hodně, ukončí to.
A kruh je uzavřen.
