Sí-la

Moje kulturní dojmy jsou povětšinou určovány sledem náhodných podnětů. Ke skupině takových neplánovaných zážitků patří i včerejší koncert brněnské skupiny Sí-la. Dle upřesňujícího názvu se jedná o kvadrofonní, marcipunkovou formaci, z čehož jsem si amatérsky odvodila, že půjde o souzvuk čtyř nástrojů a přívlastek marcipunková dokresluje kreativitu svých tvůrců...

Ujíždím na saxofonu, ujíždím na textech, ze kterých vyplývá hloubka a autentičnost, na textech, jež jsou stavěny na vlastním prožívání. Jenom takové se nás mohou dotknout v celé škále svého výrazu. Frontman, pokud tedy žena může být frontmanem, je dlouhovlasá blonďatá, temperamentní hráčka na cello. Hlasový projev akcentuje přirozenost a syrovost, přistihnete se, jak se nakláníte dopředu, aby Vám neunikaly řetězce slov, abyste se spolu s ní svezli na vlně stejného prožitku.

Harmonika, bicí a již zmiňovaný saxofon nezůstávají pozadu. Jsou tady ale především proto, aby doprovázeli Divošku. Přichází z jiné krajiny, z krajiny, jejíž kontury jsou zasypány sněhem, kde nás po kamenité cestě do hor provází pouze vítr. A přesto hřeje.

Děkuji za překvapující zážitek, zvláště za Kamenné dveře děkuji. A těším se na slyšenou. Do-brý.

PS. Nejsem hudebně vzdělaná, vyjadřuji se především na základě imprese, tak se omlouvám za případné nepřesnosti a neznalosti, které v této souvislosti z textu vyplavou.