Chtěla bych někdy zahlédnout letmý pohyb lososích ploutví v horské bystřině. Chtěla bych umět aspoň kousek z toho, co umíš Ty. Dravý a tažný opouštíš moře a cestou směrem k řece, jež voní po domově, měníš barvy. Ze stříbřitě šedé s odstíny modré, snad jako upomínku na slanou vodu, postupně tmavneš, až přejdeš do sytě karmínové. Když všechno na chvilku ztichne, lesy ožívají ozvěnou prastarých indiánských příběhů. Vypráví se za dlouhých zimních večerů, kdy oheň pomalu chladne a děti by měly spát.
Nazývají Tě Plavcem, Bratrem. Obdivují sílu, jež Tě přenáší přes překážky vpřed, odevzdané čekání v kalných mělčinách na příznivý déšť, prodírání se proti rozvodněným přívalům neslitovných vod, skákání přes peřeje, kde čekají vyhladovělí hnědí dravci, jimž už k životu nestačí kořínky, lesní plody a med. Mluví s Tebou zvláštním jazykem, vyjadřujícím radost, že patříš k čtyřem vyvoleným, jež přežijí z tisíce těch, co vypluli. Při svém putování míjíš mladé lososy. Ti rozpačití a nerozhodní jsou unášeni ocasem napřed a stávají se tak snadnou potravou dravých ptáků nebo jiných ryb. Potom pochopí, že hlava musí směřovat po proudu, k cíli. Nikdo neví, jak dlouho trvá, než dorazí k mořím, kde čeká svoboda. Tajemný hlas přírody jim ve vhodný okamžik napoví, kdy nastává čas k návratu. Se svými bratry a sestrami z jednoho tahu pak plují společně opět opačným směrem, proti všem nástrahám.
Nejsi pouhým masem, jedním z důležitých článků potravinového řetězce, jsi zhmotněná Odvaha. Až se tůně naplní pohybem načervenalých těl, až budou nakladeny jikry, až přijde čas, vezme si Tvoje unavené, vyčerpané a otlučené tělo Řeka.
Mrtvý posloužíš jako potrava predátorům, medvěd si vytvoří tukové zásoby, medvíďata s Tvou pomocí přežijí nejdůležitější první zimu, na své si přijdou i vlci, racci i jiní drobní obyvatelé lesa. A co se nespotřebuje hned, není také ztraceno. Postupem času se všechny organické zbytky promění v úrodnou prsť. A tak se díky rybímu neomylnému pohybu domů mohou jedlovec, jedle líbezná, smrk sitka a jiné stromy tyčit do závratných výšek.
Tichomořský losos, na rozdíl od svého příbuzného lososa atlantského na konci svojí poutě umírá. Prožije si svoje poslání až do smysluplného konce, zůstane za ním rybí potěr, pokračování dalších generací. Vyhasínající pohled se zachytí malých narůžovělých korálků rozsypaných na dně trdliště. Naplněný život znamená dobrou smrt…
