Zda a jak byli potrestáni mladíci, šikanující svou učitelku, se nedozvíme…

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval tento týden o kauze tří studentů, kteří soustavně šikanovali svou učitelku.

Tento otřesný případ, ke kterému došlo na Střední průmyslové škole v Praze Na Třebešíně, byl letos v únoru ústředním tématem většiny našich médií a vyvolal u mnoha lidí oprávněné rozhořčení. Jak známo, několik studentů zdejší školy soustavně šikanovalo 55 letou učitelku angličtiny, včetně toho, že ji například bránili v odchodu ze třídy, tahali za vlasy a hrubě uráželi. Zmiňovaná učitelka v únoru letošního roku zemřela.

Přestože přímou souvislost šikany studentů s úmrtím pedagožky policie neprokázala, je nepochopitelné, že vedení pražské průmyslovky nechalo dojít případ tak daleko a přestože na šikanu, trvající půl roku, bylo upozorňováno jinými studenty, prakticky nijak ji neřešilo. Až poté, co zmiňovaná učitelka ve škole zkolabovala, byli šikanující mladíci potrestáni – ovšem poněkud alibisticky pouze sníženou známkou z chování.

Vedení školy odmítalo své pochybení i poté, co byl v únoru případ medializován a na internetu byla zveřejněna videa, zachycující šikanu. Až po mediálním tlaku a poté, co se do případu rázně vložila pražská primátorka Krnáčová, byl ředitel průmyslové školy Na Třebešíně pražskými radními odvolán a později došlo i k vyloučení dvou ze tří šikanujících studentů ze školy. V září pak došlo i k obžalování těchto studentů státní zástupkyní kvůli výtržnictví a omezování osobní svobody.

Jak jsem již napsal v perexu, kauzu řešil Obvodní soud pro Prahu 4, který v ní tento týden rozhodl – jenže veřejnost ani novináři neví jak… Soud totiž nevynesl rozsudek, ale pouze usnesení. A dle příslušného paragrafu v případě, že se jedná o mladistvé, soud výsledné usnesení na rozdíl od rozsudku zveřejnit nemusí. Což se v tomto případě i stalo. (viz odkaz zde)

Asi nejenom já se proto ptám: je takováto ochrana mladistvých v tomto případě v pořádku? Nejedná se zde už o jakýsi pseudohumanismus? Chápal bych to, kdyby se jednalo například o případ sexuálního zneužití nebo jiné choulostivé záležitosti, ale je v kauze šikanované pedagožky opravdu správné provinilé mladíky tímto způsobem chránit? V šestnácti letech přece museli dobře vědět, co dělají a jaké psychické potíže mohou své učitelce způsobit. A když byli tenkrát tak „silní“, že si troufli na postarší ženu, tak proč si nyní před televizními kamerami skrývají své obličeje a odmítají k případu cokoliv sdělovat?

Samozřejmě, že jakékoliv rozhodnutí soudu již sedmnáctileté dceři, která po zemřelé učitelce zůstala a žije nyní jen se svou nemocnou babičkou, její matku nevrátí. Ovšem přece jen jsem přesvědčen, že by veřejnost v tomto případě měla vědět, jaké rozhodnutí soudu bylo. A měla by především mít jistotu, že šikana učitelky se soudními orgány v této zemi nebere na lehkou váhu.