Těžký ajťákův den...

Ráno vstanu, nabootuju mikrovlnku, sendvič naloaduju do ní, prstem clearnu oči a vyrážím opět trochu pomoci světu být lepším. Čeká mě opravdu těžký den.

Naložím cestou dva sousedy, kutila a učitele. Ale viry útočí a auto klekne uprostřed křižovatky. Kutil se chystá zvednout kapotu, ale učitel varuje: "Pozor, je to v záruce, ať něco nepoděláme!" Naivové. Poroučím vystoupit a znovu nastoupit. Když to pomáhá v XPéčkách, tak to musí zabrat i na tak triviální věci, jako je auťák. A taky jo.Učitel mně nezaslouženě vytýká včerejšek. Přes svou GPS jsem mu vyměřil kilometr na běžecké závody, ale borci měli nějaké pomalejší časy, tak to po mně přeměřili pásmem. A prý to bylo špatně - 1024 metrů. Nechápu, co se jim nelíbí - vždyť to je správně, ne? (Poznámka autora: je 10 druhů lidí - ti, co mají pravidelně sex a pak ti, co to hned pochopili (a pravidelně počítají binárně)).V práci tradiční problém. Potřebuji do 13. patra. Ve výtahu mačkám 1 a 3, ale nemůžu najít Enter, takže ze třetího zase pěšky.Volá mě k sobě šéf, prý potřebuje někoho poslat na rok k zákazníkovi do Bukurešti. Už tam byl kolega projekťák, ale chtěl prémie milion. Pak obchoďák, ten chtěl dokonce dva - jeden sobě a druhý na superba pro obchodní oddělení. Já říkám: "Hele, dej tři - jeden pro mě, druhý si necháš a do Bukurešti pošleme projekťáka." Není nad to, když umíš myslet systematicky.Vylezu na terasu a vidím, jak nám na střechu klesá polosplasklý balon. Nějaký uživatel z koše zoufale křičí: "Pane, nevíte, kde to jsem?""No, přece v balónu.""Aha, že vy jste z IT?""Jak to víte?""No, dal jste mi naprosto přesnou odpověď, ale je mi úplně na hovno!""Hm, tak vy budete obchodní ředitel, že jo?""?""Vy jste v prdeli, ale může za to IT...."Cestou domu se stavím v supermarketu. Manželka mě poslala nakoupit. Prý chleba, a když budou mít i vajíčka, tak jich mám vzít deset. Vajíčka mají, jenom nějak nemůžu těch deset chlebů unést.A ještě zdržuje synova učitelka, která mě chytne za pokladnou (trochu si tu přivydělává). Prý se ptala dětí, co dělají jejich rodiče.         Hlásila se Anička a říká:"Moje maminka je paní doktorka."         "No vidíš, Aničko, tak to léčí nemocné lidi", chválí paní učitelka.         Honzík hlásil:"Můj tatínek je popelář!"         "Vidíš, Honzíku, odváží odpadky, abychom tady měli hezky čisto."         "A co dělá Tvůj tatínek, Pepíčku?", obrací se na mého syna.          "Můj tatínek je striptér."         "No, jsou různá zaměstnání", komentuje to učitelka, ale já ji uklidním:         "Víte, já pracuji jako IT konzultant, ale oni se za to doma stydí."Když mně to dojde, praští to se mnou a probouzím se před bránou, tam dědek s klíčem. Ptám se:"Svatý Petře, proč? Vždyť mně je sotva čtyřicet a už infarkt.""Čtyřicet? Já tu mám výkazy práce od vašich zákazníků, a vám už musí být 120!"

PS: děkuji diskutujícím k článku o IŤácích za náměty, které jsem zde volně použil.