Opice s krvácejícím srdcem

V etiopských Simienských horách žije zvláštní druh opice, která má na hrudi lysinu připomínající (prý) krvavé srdce. Ale není to jediná zvláštnost paviánů dželada.

Simienské hory jsou nejvyšším etiopským pohořím. Nevypadají jako ostatní hory, nevidíme zde tedy převážně vrcholy a hřebeny oddělené dolinami, ale Simienky jsou tvořeny několika náhorními plošinami prudce se svažujícími do údolí. A jen občas se z nich zvedá nějaký vrcholek, jako třeba Ras Dašen, nejvyšší hora Etiopie (4.550 m n.m.) a desátá nejvyšší hora Afriky vůbec. Jedno z mála míst v Africe, kde pravidelně sněží.

Náhorní plošiny se široce rozprostírají ponejvíce ve výškách kolem 3.200 metrů. Přes drsné podmínky jsou hory poměrně hustě osídleny, pochopitelně především zemědělci a pastevci. Lidé tu mají těžký život, to je vidět i cestou kolem místních polí, kde hlína s kamením je v poměru asi 1:1. Ani se nechce věřit, že pole je zorané obyčejným dřevěným hákem zapřaženým do páru volů dobytka zebu.

Fotka sice není přímo ze Simienských hor, ale kamenitá horská políčka jsou obdělávána přesně tímto způsobem - dřevěným hákem (foceno za jízdy přes boční okno auta)

Simienské hory jsou jedním z nejstarších národních parků v této části Afriky, ochránci proto zde žijící obyvatele nevidí moc rádi, ale nemají možnost je vysídlit, přestože takové snahy byly. Vedly ovšem jen ke konfliktům, jejich důsledkem je, že turisty teď doprovází tzv. "skauti" s puškami a samopaly.

Po náhorních plošinách se výborně a pohodlně dají podnikat túry a treky, prudké srázy nabízejí nádherné výhledy do dolin a obrovských terénních zlomů. Navíc i v těchto nadmořských výškách roste hustá a pohádkově zelená vegetace - traviny, keře i stromy, planiny jsou totiž zavlažovány mnoha bystřinami a potoky. Turistům se nabízejí pohledy na zvláštní krajinu, jakou bez nadsázky nikde jinde na světě neuvidí. A to přesto, že dopoledne jsou hory často utopeny v oparu a odpoledne v dešti. My jsme měli docela štěstí, výhledy sice byly trochu zamlžené (fotky s výhledy jsou upravené, aby byl opar trochu potlačen a bylo na nich něco vidět), ale ne úplně.

"Simienky" jsou známé tím, že je zde často opar a mlha. Ovšem když někdy je viditelnost lepší, je vidět až sedm obzorů (tím je myšleno vlastně sedm horských hřebenů).

Ztracené (přesto obydlené) údolí mezi náhorními plošinami

Samozřejmě květena je nadmořskou výškou trochu omezená, květy rostlin jsou většinou drobnější, i když se najdou i výjimky. Některé keře vypadají až fantasticky, jako třeba rozložitý hustý keř, jehož listy se před spasením chrání ostrými trny rostoucími i z plochy listu.

Romantická krajina jak z Hobita

Rostliny se musí přizpůsobit krutým podmínkám, proto jsou spíše menší, aby lépe odolávaly třítisícimetrovému životnímu prostředí

A důležitá je i ochrana před býložravci (fotka vypreparovaná z videa)

Z ptáků samozřejmě převažují dravci a krkavci, ze savců kromě dobytka i endemický etiopský kozorožec walia nebo vlček etiopský (celkem asi 400 jedinců žijících jen a pouze v Etiopii, většina z nich právě v Simienských horách).

Orlosup bradatý - živí se především kostmi menších zvířat a mršin, velké kosti a třeba i krunýře želv rozbíjí tak, že je vynese do oblak a nechá z výšky 50 - 100 metrů spadnout na skálu a roztříštit na kousky.

A najdeme tu i jeden neobvyklý živočišný druh, také endemický pouze pro Etiopii, žijící zde převážně právě v Simienských horách (byť několik menších tlup se potuluje i po sousedních pohořích) - zvláštní druh opice příbuzné paviánům, jediný zástupce svého rodu Theropithecus, opice dželada (Wikipedia). Je to zvláštní, ale na území Simienských hor žije asi 50.000 jedinců dželad, tedy poměrně velký počet na relativně malém území. Asi je to tím, že nemají přirozené nepřátele, vždyť které zvíře by si trouflo na dvacetikilového hrozivě vyhlížejícího samce dželady s hustou hřívou kolem krku a srstí až na zem. Statní samci skutečně vypadají majestátně a až nebezpečně.

Ale obecně nebezpečí člověku nehrozí. Při toulkách po Simienských horách není možné na dželady nenatrefit, jsou tady skoro všude a pokaždé v ohromujícím počtu. Lidé jim v chráněné oblasti neubližují, dželady se tedy vůbec nebojí a nechají člověka přijít i na dva tři metry blízko. A při svých tazích stádo klidně skupinku turistů obklopí ze všech stran, což působí při jejich počtu až strašidelným dojmem.

Píše se, že dželady žijí v tlupách až o stovce jedinců. Tlupa, kterou jsme viděli my, jich však musela mít několik set (500 - 800), na fotce je jen čelo skupiny (a přitom jsem na ní napočítal asi 50 jedinců). Celé stádo obsadilo sedlo mezi dvěma vyhlídkami od kraje ke kraji, trvalo snad půl hodiny, než celé kolem nás (tím "kolem nás" míním opravdu a doslova kolem nás) přešlo na druhou stranu. Kamkoliv se člověk otočil a podíval, tam všude byly samé opice. Asi jako kdyby Hitchcock natočil místo Ptáků film Opice. Fotka to nezachytí, lepší představu dá video na konci blogu (zejména jeho druhá polovina).

Dželady se živí prakticky jen trávou. Ta však není zrovna výživná, takže jí musí každý jedinec spást velké množství, tráví tak pastvou většinu dne. Trhání trávy mají uzpůsobený i tvar horních končetin, kde palec je umístěn proti ostatním prstům tak, aby se jim tráva od země dobře trhala. Opičák si sedne na bobek, trhá trsy trávy, které drží v dlani, až jich má dostatečné množství, a až pak je najednou strčí do tlamy a rozžvýká. To jim zabere většinu dne, zbytek času je vyhrazen přesunům na jiná místa s čerstvou další trávou.

Charakteristickým znakem dželad je červená lysina na hrudi, výrazná zejména u samců, u kterých má tvar obráceného rudého srdce. Proto se dželadám někdy říká "Opice s krvácejícím srdcem". Samice mají obvykle skvrnu méně výraznou, zato větší, ve tvaru přesýpacích hodin. Nám se dželady velice líbily, naživo určitě více než na fotkách. V reálu vypadají mnohem upraveněji (na fotkách působí trochu rozčepýřeným dojmem) a sympatičtěji. Musím konstatovat, že pozorování dželad na nás zanechalo ještě mnohem působivější dojem, než samotné výhledy, plošiny a útesy Simienských hor, přestože jsou neoddiskutovatelně také úžasné. Dokonce jsme pozorování jedné takové tlupy s několika sty kusů opic dali přednost před výstupem na poslední plánovanou vyhlídku.

Dželady - opice s krvácejícím srdcem

Všimněte si skauta se samopalem - není tu kvůli dželadám, ale kvůli původním obyvatelům hor

Hygiena zadní části těla :-). Tu známe i od lidí, byť obvykle jen pomyslně.

Je vidět, že škrabkání po zádech eroticky působí i na opice

A na závěr ještě fotka horních dvou třetin třístupňového vodopádu, více jsme už nestihli, protože odpoledne nás dostihla pravidelná bouřka, které se v období dešťů po obědě prakticky nedá vyhnout. Už i ten vodopád je focený za deště, přestože to není vidět.