Marxismus-leninismus – nedílná součást výuky na VŠ

Samozřejmě ne dnes. Tehdy. Když jsem kdysi dávno studoval já. Marxsimus-leninismus byl povinnou součástí studia všech oborů všech vysokých škol, každý semestr minimálně jeden ML předmět. 

Když jsem se chystal na studium VŠ, nastalo zrovna uvolnění – už druhým rokem byl otevřen na mé alma mater studijní obor Technická kybernetika, přestože ještě před pár lety panoval oficiální názor, že kybernetika je buržoazní pavěda. Ale mezitím soudruzi z SSSR a NDR vymysleli své vlastní počítací stroje (kupodivu velmi podobné pár let starým počítačům „západním“) a za otce kybernetiky byl prohlášen sovětský vědec, jehož jméno mně za ty roky vypadlo z hlavy, zatímco o v ostatním světě uznávaném otci Norbertu Wienerovi (neplést si se Stanislavem) se moc nemluvilo.

Při vypisování předmětů do indexu jsem byl trochu překvapen hned tím prvním: „Marxismus-leninismus: Historie mezinárodního dělnického hnutí a KSČ“. Že by zrovna to měl být základní kámen mého studia? Ale při pohledu do indexů ostatních kamarádů z jiných oborů jsem se uklidnil. Měli to tam všichni. Jako obecná věda se marxismus-leninismus mohl (opravuji: správně má být „musel“) vyučovat na všech oborech všech vysokých škol.

Hned první lekce byl šok. Přednášet nám přišlo podivné individuum vyššího středního věku se zašišatělou hlavou a vodovýma očima. Soudruh H. Vytáhl skripta a začal číst. Po každé větě dlouhá pauza a významný pohled skelných očí do řad posluchačů s nevysloveným: „To je, co? Tak co tomu říkáte?“.

Tak to šlo celý rok. Zkoušky samozřejmě v obou semestrech. Vybavuji si hlavně tu první:

„Tak co viete o Slovenskom národnom povstaní?“

Byl jsem připraven: „Slovenské národní povstání začalo útokem na německou misi v martinských kasárnách v noci z 27. na 28. srpna 1944“ … atd. atd. Deset minut povídání bez přerušení. Říkám si, že to bude dobré, jasná jednička, na prospěchové stipendium se bude hodit.

Ale chyba lávky.

„Tak kedy teda vlastne začalo to povstanie?“

„Začalo útokem na německou misi v martinských kasárnách v noci z 27. na 28. srpna 1944“

„Hovorte jasne – kedy?“

„28. srpna 1944“

„To ste mal povedať hneď!“

A už byla v indexu dvojka.

Se soudruhem H. jsem se pak potkal ještě jednou. Pro jeho velké úspěchy při výchově studentů mu byla svěřena důležitá funkce ředitele studentských kolejí. Právě končil školní rok a odcházející starší kolegové nám za flašku přenechali svou již nepotřebnou televizi. Tak se stalo, že na našem pokoji byly asi tři dny televize dvě – ta naše, za kterou jsme platili poplatek, a ta druhá, darovaná. Co čert nechtěl, zrovna chodil soudruh H. po kontrolách pokojů a zjistil si, že asi sledujeme současně dvě televize, ale platíme jen za jednu. Takže jsme zpětně dopláceli za celý rok zpětně. Námitky, že dvě televize současně nesledujeme, nebyly vzaty v potaz.

Rok druhý. „Marxismus-leninismus: Marxisticko-leninská filozofie“. Soudruh X. (jméno mně nějak vypadlo) se snažil navodit takovou přátelskou soudružskou atmosféru. Ale po pravdě z něj trochu mrazilo. Nicméně rok prošel celkem obstojně. Jen to zkoušení bylo poněkud zvláštní. Soudruh byl podle svých slov vynikající psycholog. Podle prvních tří vět pozná, jak je kdo naučený. A opravdu, za hodinku nás vyřídí 35, nikdo nestihne více, než ty své tři první věty, známky od 1 do 3, vyhozeni jen dva rebelové bez kravaty. Mám štěstí, vyšla na mě jednička. Uvnitř je poslední spolužačka (pořadí určuje soudruh), zrovna ta s nejkratší sukní, kolegiálně čekáme, aby nemusela jít na oběd sama. Čekáme pět minut, pak deset, patnáct. Když nevychází ani po skoro hodině, rozpačitě odcházíme. Co se stalo, jaká je pravda o poslední zkoušené, to se nikdy nedovíme. Ostatně, co je pravda? Podle soudruha a jeho ML filozofie „pravda je jen subjektivní kategorie na označení objektivní reality“. Tedy skutečnou pravdu stejně nikdy poznat nemůžeme.

Třeťák, „Marxismus-leninismus: Politická ekonomie kapitalismu“ a soudruh F., bývalý voják, bratr známého slovenského spisovatele – národovce, který se později proslaví svou rolí při dělení Československa. Familiérní „kamarádství“, žoviálnost, chytání kolem ramen (při jeho nízkém vzrůstu dost obtížné). A taky nechutné vyprávěnky z vojenského života – hrdinou je vždy soudruh F., poražení vlasatí nepřátelsky naladění branci. A několik podrazů, ze kterých mrazí i po letech. Málem ze školy vyloučený kamarád, který to už nedokázal vydýchávat. (http://novotnyo.blog.idnes.cz/c/94626/1984-Vypadni.html)

Před vlastní zkouškou jsem poctěn a poslán soudruhem F. do kantýny pro housku a dvacet deka vlašáku. Neodmlouvám a měním se ze studenta na svačináře. Je mi to při zkoušení přičteno k dobru, moc mne netrápí. Bere mne za loajálního studenta, z čehož mám výčitky ještě dnes.

ML je samozřejmě i součástí dvou zbývajících ročníků, ale zážitky už jsou vytěsněny, nedokážu si už vybavit detaily. Až u státnice, kde jeden ze čtyř předmětů je povinně právě Marxismus-leninismus. Pro mou plánovanou počítačovou budoucnost jistě nezbytné. Ale nemusím si stěžovat. Vždyť je to jen opakování všeho toho, co do nás cpali horem dolem už od školky, na zopakování stačí pár dnů, lehká jednička. Otázkou je, zda by se více nevyužila třeba výuka a následná státnice z angličtiny, kterou jsme na rozdíl od ML měli jen jeden semestr zakončený pouhým klasifikovaným zápočtem.

A poslední setkání s touto „vědou“ přišlo počátkem léta 1989, kdy manželka dělala rigorózní zkoušky z farmacie, jejichž třetinou byl opět marxismus-leninismus. Po dlouhých měsících příprav a učení odborných předmětů zbyl na tento předmět neodborný jen poslední víkend. Takže v roli lektora vypracovávám rychlokurz, kde manželku naučím z každé oblasti odpovídat přesně jednu otázku. U těch ostatních pak stačí mít strategii, jak se přepnout do připravené odpovědi. Funguje to neuvěřitelně. Manželce se dostane pochybné pocty, je označena za doktoranda s nejlepší znalostí marxismu-leninismu. Stydíme se oba ještě dnes a nikomu to nevyprávíme. Vy, milí čtenáři, jste první, kdo to ví. Prosím, neříkejte to nikomu!