Ledové údolí Binggou

Americké Monument Valley je jen jedno - ale ve světě má několik konkurentů vzniklých podobnými geologickými procesy. Jednou z oblastí, která je americkému vzoru morfologicky velice podobná, je čínské Ledové údolí Binggou.

Cesta do Binggou není úplně jednoduchá. Z Evropy nás čeká mnohahodinový let do Pekingu, dalším několikahodinovým přeletem se dostaneme do regionálního střediska Xiningu, odkud pokračujeme pár hodin rychlovlakem (ten zdejší ještě nepatří mezi ty nejrychlejší, jede jen kolem 200 km/h) do Zhangye, někdejšího významného centra Hedvábné stezky. A pak už zbývá jen hodinka autobusem. Asi málokomu se povede vše absolvovat bez odpočinku a přenocování, my jsme přespali v Xiningu a cesta nám tak trvala více než dva dny.

Ale už z letadla jsme viděli, že se dostáváme do velice zvláštní krajinné oblasti. Přeletem z Pekingu jsme opustili hlavní část Číny, která je charakteristická vysokou urbanizací a hustým zalidněním. Je to koncekonců pěkně vidět na mapě - provincie Kansu (Gansu) uprostřed mapy má mnohem řidší silniční síť než východní část země.

Všechny následující obrázky jsou rozkliknutelné do větší velikosti.

Důvod je zřejmý při pohledu z okna letadla, krajina není úplně vhodná k masivnímu osídlení:

I město samotné tak roste spíše do výšky než do šířky, jak je ostatně v Číně zvykem.

Přestože jsme se dostali do provinční oblasti poměrně vzdálené od industriálního a rozvinutého východního pobřeží Číny, ani zde nesmíme očekávat nějaké zaostalé zapomenuté městečko. Máme někdy tendence východní země trochu podceňovat, ale to se nám jednou nemusí vyplatit. Srovnejme třeba toaletu v tříhvězdičkovém hotelu zde s hotelem podobné úrovně u nás. Automatické splachování, vyhřívání, integrovaný bidet (samozřejmě odlišný pro muže a ženy, s individuálním nastavením teploty a síly proudu), masírování, sušení.

S pokrokem možná souvisí i relativně nová záliba Číňanů v cestování. Národní parky rostou v Číně jak houby po dešti, všechny jsou pečlivě udržované a je snaha turistům pohyb po nich co nejvíce usnadnit. Paradoxně to občas dopadne naopak, romantika přírody je upozaděna trochu necitlivými zásahy při budování turistické infrastruktury - například v zájmu bezpečnosti jsou skoro všude vybudovány pevné chodníky s bytelným zábradlím a sebemenší náznak stoupání je důvodem k vybudování schodiště. Cesta národním parkem pak znamená absolvovat tisíce schodů, což je namáhavější než obyčejná přírodní cesta z kopce do kopce. Navíc jsou podél chodníků umístěny skryté reproduktory, které bez přestání doslova obtěžují návštěvníky místním (poněkud monotónním) folklórem, což je uprostřed přírody úplné zvěrstvo.

Ale má to i světlejší stránky, mezi nejzajímavějšími místy je možné (vlastně nutné) nudnější pasáže absolovovat kyvadlovou dopravou v ceně vstupného. Více se tak stihne a člověk si po těch schodech trochu odpočine.

Ale dost bylo povídání, pojďme se podívat na fotky Ledového údolí. Dalších komentářů asi netřeba.

Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Ledovému údolí je věnováno pár fotek vesměs vložených výše, ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.