Jeskyně Desetitisíců Buddhů

Binglingsi - u nás nepříliš známá část Číny. Cesta sem je poněkud krkolomná, nicméně Jeskyně Desetitisíců Buddhů určitě stojí za návštěvu. Nejen kvůli obřímu sedícímu Buddhovi, ale i kvůli nádherným scenériím kolem Žluté řeky.

Nejprve je nutné se nějak dostat do Lanzhou, hlavního města provincie Kansu (Gan-su) ve střední Číně. Odtud pak zbývá několikahodinová cesta autobusem ke břehům Žluté řeky Chuang Che a poslední úsek asi hodinku lodí. A protože zde prakticky není možnost ubytování, tak večer zpátky stejnou cestou do Lanzhou.

Už z mapy je vidět, že provincie Kansu leží mimo hustě osídlenou východní část Číny, tedy že se budeme pohybovat po řídčeji obydlených oblastech. To samozřejmě není na škodu, odměnou nám budou autentičtější zážitky z turisticky méně navštěvovaných míst. Takže cestou z Lanzhou se nebudeme nudit, i když strávíme v autobuse několik hodin - pořád bude na co se dívat.

Čím více se budeme blížit známému veletoku, na jehož březích se zrodila úžasná čínská civilizace, tím budeme projíždět méně měst a městeček, zato se více budeme kochat nezvyklými barevnými horami. Ale civilizace pronikla i sem, takže už nemusíme složitě objíždět zátoky a slepá ramena řeky, protože je překlenují vesměs nově postavené moderní mosty. U těch nejmalebnějších se můžeme kochat výhledy z vyhlídkových plošin, které místní využívají k pozemnímu prodeji všeho možného, případně na motorce dovezou pojízdný stánek s občerstvením.

Všechny následující obrázky jsou rozkliknutelné do větší velikosti.

Při nalodění na loď je hned zřejmé, proč se Žlutá řeka jmenuje tak, jak se jmenuje. Na první pohled se chce říct, že je řeka špinavá, ale to nebylo správné. Tady ještě špinavá není, je jen zakalená rozpuštěnými horninami, což jí dává žlutohnědavou barvu. K jeskyním se pluje jedněmi z nejhezčích úseků řeky, pohledy do okolní krajiny jsou nádherné.

K hlavní atrakci - obrovskému sedícímu Buddhovi - se jde po pravé straně říčky ústící zde do Žluté řeky (jdeme ovšem proti proudu, takže z našeho pohledu jdeme vlevo), svislé stěny jsou provrtány stovkami jeskyní a výklenků se sochami Buddhů v různých pozicích (přesněji je zde 183 jeskyní, 694 kamenných soch, 82 hliněných soch a 900 metrů čtverečných skalních maleb). Bohužel kvůli nekázni turistů je většina z nich chráněna zábradlím nebo okny s pletivem.

Různé zdroje uvádějí různé údaje, ale první jeskyně zřejmě byly vybudovány za dynastie Jin kolem let 265 až 316, jiné údaje ale mluví o dynastii Ming a roku 420. Ono je to nakonec jedno, důležité je, že celé toto tajemné místo má úžasné genius loci, které nutně zapůsobí na každého návštěvníka. A všechny nakonec ohromí majestátný sedící Buddha s temenem hlavy ve výšce 27 metrů.

Buddha je vytesaný přímo do skály, ale za ta tisíciletí by samořejmě byl vlivem klimatických podmínek trochu sešlý. Proto je pravidelně renovovaný, ovšem už jinou technologií. Nynější povrch sochy je prakticky celý nahrazen hliněnou vrstvou zpevněnou slámou, což je při detailním pohledu vidět, ale na působivosti mu to vůbec neubírá.

Kolem sochy stojí (byť už jen silou vůle) staré schodiště a nad sochou průchozí balkon, obojí pro běžné turisty nepřístupné. Musí z nich být asi úžasný pohled. Prý se dá za něco kolem 300 yuanů (pod 1.500 Kč) koupit i tato prohlídka, ale nevím, kde a jak. Hlavně schodiště vůbec nebudí důvěru, hodně nášlapů a stupňů úplně chybí, ale určitě bychom to riskli. Možná ta prohlídka není tak úplně oficiální a 300 yuanů jde někomu do kapsy...

Za sochou se po můstku přejde na druhou stranu říčky, po které se vrací na začátek údolí. Výhledy na jeskyně jsou zde z trochu jiného úhlu. A na této straně se jde kolem jeskyně s bráškou obřího sedícího Buddhy, tentokrát o něco menším a ležícím.

Ve svahu nad údolím se dá po schodech vystoupat k jeskyni s posvátným pramenem, kterému poněkud nadneseně říkají "vodopád". Z plošinky před jeskyní jsou asi nejhezčí pohledy na Žlutou řeku (včetně těch z počátku blogu).

V přístavu je několik restaurací, už cestou do údolí jsme museli neodbytné majitelce jedné z nich slíbit, že si oběd dáme právě v její restauraci. A už na nás čekala hned za východem z placené oblasti, aby ji někdo nepředběhl. Takže jsme si u ní dali za pár yuanů velmi jednoduchý oběd - nudle s vajíčkem, čaj  s ovocem a pivo (značka? Chuang-Che, samozřejmě). Kupodivu vše velice chutné.

Cestou zpět jsem hned po nalodění na loď zaujal strategické místo na vnější palubě, abych mohl pořizovat co nejlepší záběry na videokameru. Ovšem naše kapitánka při odražení od břehu prošla tak blízko, že jsem při uhýbání vytratil kameru přímo do mystické řeky. Možná mě tím buddhistická božstva chtěla připomenout, že mám více koukat kolem sebe než do hledáčku kamery. Ztráta kamery tolik nebolí, měla už své odslouženo a aspoň mám důvod koupit si novou. Více mne mrzí ztracené záběry. Zbytek cesty po přesunu do provincie Chu-nan už mám natočený aspoň na mobilu a zrcadlovce, z  provincie Kansu jsou ovšem i na následujícím videu jen statické fotky.

Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Jeskyním Desetitisíců Buddhů v Binglingsi je věnováno pár fotek vesměs vložených výše, ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.