Etiopské květinky

Pár květinek z etiopské expedice - dnes ještě skutečné rostlinky, byť časem dojde i na živé květinky, ženské krásky i nekrásky z primitivních vesnic jihoetiopských kmenů.

Etiopie na počátku období dešťů je vyprahlá země, hlavně v savanách na jihu, v povodí řeky Omo. Vždyť jeden z největších hladomorů moderní historie, způsobený suchem, postihl právě Etiopii. Obrázky umírajích dětí s nafouklými bříšky a už neschopnými odhánět z obličejů všudypřítomné mouchy oblétly svět a vyvolaly obrovskou vlnu solidarity, ze které vznikla nová tradice, do té doby neznámá - humanitární koncerty světových hvězd. První z nich, známý jako Live Aid, uspořádal Bob Geldof 13. července 1985 přímo na pomoc hladovějící Etiopii a byl za to jako první rocková hvězda povýšen britskou královnou do šlechtického stavu.

V savanách jižní Etiopie tak přežijí jen rostliny, které si se suchem umějí poradit, takže se nedá příliš počítat se záplavami barev a vůní. To však neznamená, že by nebylo na co se dívat. 

Ani se nebudu snažit jednotlivé vyfocené rostliny nějak botanicky určovat. Jednak nejsem botanik, jednak by to asi nikoho nebavilo. Takže místo dlouhého psaní následuje série fotek, občas okomentovaná stručným popiskem. Jako vždy prosím profesionální fotografy o shovívavost. Cílem mé cesty bylo primárně poznávání, nikoliv fotografování. Fotky jsou tedy jen vedlejším produktem, jejich kvalita odpovídá použité technice.

Typická krajina jižní Etiopie v povodí řeky Omo, kde žijí jen primitivní kmeny. Zrovna se nám pokazil náš džíp 4x4 (jinak se zde cestovat nedá, místy nejsou ani vyježděné cesty a jezdí se vyschlými koryty řek), takže jsme využili čas k prohlídce savany a nafocení vegetace. Poblíž je rodinná osada etnika Hamar, známého prý nejhezčími ženami v Africe. Všimněte si supa na stromě uprostřed.

Nejčastějšími rostlinami jsou různé sukulenty, kaktusy a opuncie, některé z nich se občas dají zahlédnout v našich květinářstvích jako exotické pokojové rostliny.

Když už něco kvete, květ je obvykle malý a nepříliš nápadný.

Velmi dekorativně působí menší strom, domorodci nazývaný Sloní noha nebo Pouštní růže (adenium obesum, česky adenium naběhlé). Už na první pohled je zřejmé, že (podobně jako u baobabu) tlustý kmen slouží tomuto sukulentu jako zásobník vody. Je velmi rozšířený po celé jižní Etiopii a je ozdobou místní buše. Zde je jeden z malých exemplářů, ale dorůstá až do několikametrové výšky.

A tady máme květ adenia - podle předešlého snímku je zřejmé, proč se mu říká Sloní noha, tento snímek zase napovídá, proč je používané i druhé jméno - Pouštní růže.

Další z velmi rošířených sukulentů, které lemují místní cesty-necesty.

V nejsušších místech zdejší buš netvoří stromy ani keře, ale právě sukulenty a kaktusy. Ale i ty občas mohou barevně vykvést, byť kvítky jsou většinou jen velmi drobné.

Jen kolem řeky Omo, která nevysychá ani mimo dešťové období, se stromy zdobí záplavou barev.

V oblasti Hoša, známé jako "Přírodní New York" (podle pískovcových věží, připomínajících mrakodrapy), se na strmých svazích zvětralých skal nejlépe udrží opuncie.

V oblastech, které nebývají suchem tak postiženy, se nebývale daří kávě. Etiopie je zemí, kde se káva poprvé začala pěstovat jako kulturní rostlina a odkud se rozšířila do celého světa. Etnikum Konso žije ve větší nadmořské výšce, kde je menší teplo a více vláhy, což domorodcům umožňuje pěstovat si kávu přímo na zahrádkách kolem svých chýší, sdružených do vesnic opevněných kamennými zídkami a terasami.

Jediná výjimka z většiny výše napsaného. Tato nádherná květina roste mimo nejsušších oblastí podél cest v celé Etiopii, jak v jižních suchých oblastech, tak na vlhčím severu v nadmořských výškách až do 3.000 m n.m. Asi nejvíce rozšířená rostlina.

A už jsme se přesunuli na sever. Jsme u jezera Tana, poblíž vodopádů Modrého Nilu, ve výšce kolem 1.800 m n.m. Květy připomínají kalu (zde už je květ odkvetlý), ale ostatní části rostliny jsou jiné. 

A na závěr Simienské hory, my jsme podnikli kratší trek ve výškách kolem 3.200 m n.m.

Záběr vypreparovaný z videa na kameře, na focení nějak nedošlo. Ale o ty ostnaté listy jsem vás nechtěl ochudit. Nejdříve jsem myslel, že se tak keř brání před endemickými paviány Dželada (chlupaté opice, které žijí právě jen v Simienských horách na severu Etiopie, ve výškách nad 3.000 m n.m.), ale ti se živí jen a jen trávou. Takže asi to bude ochrana před dobytkem - hrbatými krávami zebu, kozami a ovcemi.